Trojzväzkové dejiny nemeckej literatúry od ranného stredoveku po súčasnosť. Druhý zväzok predstavuje dobu od osvietenectva až do roku 1848.

Almanach medievisty-editora je výstupem z činnosti Komise pro vydávání středověkých pramenů diplomatické povahy při Historickém ústavu Akademie věd ČR. Publikace se člení na oddíly Články, Kronika, Bibliografie a Komise.

Studie, publikovaná poprvé v italštině v roce 1999, sleduje několik klíčových tendencí v procesu utváření moderní české kritiky a literární historiografie na přelomu 19. a 20. století (1883–1918). Poukazuje na vzájemné působení estetického myšlení, literární kritiky a historického studia literatury především ve vztahu k problému realismu. Interpretace dějin české literatury, kterou na přelomu 19. a

Kolektivní monografie věnovaná osobě a dílu Karla Havlíčka Borovského přináší odborné studie věnované literární a žurnalistické tvorbě Karla Havlíčka, jeho politickým aktivitám a rodinnému zázemí. Součástí je i několik studií zabývajících se Havlíčkovým „druhým životem“, a to jednak v kontextu s československým disentem sedmdesátých a osmdesátých let 20. století, jednak v souvislosti s odrazem Havlíčkovy

Publikácia prináša zaujímavé a aj menej známe príležitostné texty. Vďaka vybraným príkladom veľmi dobre ukazuje široký záber príležitostnej tvorby.

Záměrem práce je poukázat na umělecky příznakové užití hláskové instrumentace v poezii Vladimíra Holana v období vymezeném juvenilními básněmi sbírky Blouznivý vějíř (1926) a sbírkou Na postupu (1943-48), kde autor opouští vázaný verš. V centru pozornosti stojí sémantický potenciál instrumentace, tj. seskupování hlásek v osamostatnělé útvary, jeden ze způsobů básnické aktualizace zvukové vrstvy jazyka.

Tři přednášky z roku 1987, které tvoří knihu textového kritika G. Thomase Tansella (1934), nesou v originále titul A Rationale of Textual Criticism. Slovo rationale může označovat obhajobu či argument, a v tomto smyslu je užito v klasické textologické stati W. W. Grega \"The Rationale of Copy-Text\", na niž Tanselle volbou názvu nepochybně odkazuje.

Jakým způsobem se odrážela komunistická totalita v science fiction osmdesátých let? Jak viděli sami sebe básníci za první republiky?

Kniha esejí Bricolage 44 prináša originálny syntetizujúci a kritický spôsob spracovania a priblíženia náročných filozofických, spoločenských a kultúrnych problémov v domácom kontexte v popularizačnej forme a usiluje sa o upevnenie pomerne vratkého postavenia filozofie v očiach mladšej ale aj staršej generácie čitateľov. Bricolage označuje „domáce majstrovanie, všeumelectvo“. Je to pojem, ktorým francúzsky

Publikace je výzkumným výstupem autorů, jejichž centrem badatelského zájmu byla problematika narace. Otázky spojené s narací se v poslední době neobjevují pouze v pojednáních literárních teoretiků, ale stále častěji se v souvislosti s narativním přibližováním sociálního (a živého) světa stávají předmětem zkoumání historiků i přírodovědců.

Sám názov signalizuje, že predmetom knihy sa cez text, ktorý patrí do autorskej produkčnej línie, a cez dielo, na ktorom sa zúčastňuje aj čitateľská dotvárajúca iniciatíva, stáva v najširšom zmysle komunikačná estetika. Táto rozsiahla oblasť potom umožňuje v jednotlivých kapitolách sledovať text z pozície jeho rozličných štruktúrnych zložiek a elementov (jazyk, čas, videnie, druhový synkretizmus, vierohodnosť,

Z trojice pardubických bratří Vokolků, mimořádného zjevu české kultury 20. století, byl po dlouhá desetiletí znám především nejmladší z nich – spisovatel Vladimír Vokolek. Teprve nedávná doba, a zvláště kniha Jméno Vokolek, připomněla, že šlo o trojici tří osobností srovnatelného významu: vynikajícího tiskaře a nakladatele Vlastimila, grafika, sochaře a básníka Vojmíra a nejmladšího – básníka Vlad

Monografie přináší explicitní popis staročeské apelativní deklinace, který může sloužit jako základ pro automatické vygenerování tvarů spojených s morfologickými charakteristikami a lemmatem. Tyto tvary mohou být poté využity pro přiřazování morfologických kategorií (rodu, čísla a pádu) a lemmatu k tvarům vyskytujícím se v elektronizovaných staročeských textech.

Publikace představuje celoživotní vědecké dílo bohemistky Aleny Macurové, která zásadním způsobem přispěla k rozvoji stylistiky a široce chápané teorie textu a komunikace a která je v českém kontextu navíc zakladatelkou lingvistiky znakových jazyků, především co se týče českého znakového jazyka, a výzkumu komunikace českých neslyšících vůbec. Soubor studií, původně uveřejněných v letech 1974 až 2014,

Bedřich Hrozný, jeden z nejvýznamnějších českých orientalistů, jemuž se před sto lety podařilo rozluštit nově objevený a nesrozumitelný jazyk starověkých Chetitů, se stal celosvětově uznávaným zakladatelem oboru chetitologie. O životních osudech Bedřicha Hrozného vzniklo několik publikací, dosud ale nebyly vydány ani známy dopisy jeho současníkům – významným osobnostem československé kulturní scény

Sedmý svazek Opery reaguje hned na několik výročí – 80. výročí založení Pražského lingvistického kroužku, 80. výročí narození Jiřího Levého a 40. výročí jeho úmrtí a 50. výročí vydání jeho průkopnické práce České theorie překladu – i na řadu diskusí se zahraničními kolegy, z nichž vyplynulo, že translatologická obec má o metodologických východiscích i výsledcích práce předních českých a slovenských

Catalanova obsáhlá monografie je zevrubným výkladem českého literárního života od konce druhé světové války do roku 1959. Hlavním kladem knihy je mimořádná faktografická nasycenost a schopnost uskupit jednotlivé osobnosti i texty do vývojových konfigurací, z nichž bezprostředně vyvstávají jejich hodnotové charakteristiky.

Monografie Jindřicha Tomana, profesora slavistiky na University ofiMichigan (Ann Arbor) v USA, si dává za cíl představit lingvistiku Pražského lingvistického kroužku v širších kulturních a politických souvislostech. Autor se mj. zabývá stylem jazykovědné práce na počátku 20. století, rolí pražské multikulturní společnosti při vzniku Kroužku, propojením Kroužku a avantgardy a vlivem modernistických

Publikácia nadväzuje na dvojzväzok Svet literatúry, literatúra sveta, ktorý vyšiel vo vydavateľstve Petrus v roku 2005. Július Pašteka (1924), jedna z najvýraznejších osobností slovenskej literárnej vedy, doň zahrnul portréty nemeckých, francúzskych, ruských a amerických spisovateľov.

Výber z literárnovedných štúdií, esejí a rozhovorov z rokov 1991 až 2007 poprednej literárnej vedkyne a prekladateľky z nemčiny svedčí o jej zorientovanosti v súčasných tendenciách vo svetovej literatúre a v uvažovaní o nej. Zároveň podáva aj obraz o jej postojoch, historickej podmienenosti textov a o jej osobnejľudskej situácii.