Jacob Böhme (1575–1624) patří bez nadsázky k nejoriginálnějším myslitelům duchovních dějin Evropy. Cesta ke Kristu spolu s dalšími texty, které přináší tento svazek, uvádí schůdnou cestou do Böhmova ideového světa. Ukazuje jej jako muže plamenné víry, jako duchovního učitele, jako odvážného myslitele i člověka své doby. Jako autora, jehož dílo poskytlo dalším generacím inspiraci tak mohutnou jako málokteré

Známý současný švýcarský teolog rozvíjí svůj výklad v několika rovinách. V první části se ptá (nábožensko-historicky), jakou úlohu hrály zprávy o zázracích ve starověkém světě a jak ,,zázraky“ chápalo Písmo. Ve druhé části teologicky vysvětluje významné zázraky Ježíšovy, o kterých vyprávějí evangelisté – Petrovu chůzi po vodní hladině, uzdravování lidí malomocných, slepých nebo ochrnutých. Objasňuje,

Historicky koncipované pojednání o hlavních problémech, se kterými se potýkala analytická filosofie 20. století. Podrobně rozebírá příčiny vzniku analytické filosofie a vývoj jejích názorů na lidské poznání, jazyk a svět.

6. logické zkoumání Edmunda Husserla představuje nejvýznamnější ze všech šesti zkoumání druhého svazku jeho „průlomového díla“. Právě toto zkoumání bylo nejvíce studováno další generací fenomenologů a mnohé z nich také silně ovlivnilo, jak přiznává M. Heidegger. Po položení obecných základů teorie intencionálního vztahu vědomí a jeho předmětu v 5. zkoumání, přechází nyní Husserl ke speciální problematice

Druhý a třetí svazek nedokončeného vrcholného díla francouzského filosofa a historika. Dějiny sexuality nepředstavují snahu o rekonstrukci dějin sexuálního chování, nýbrž analýzu sexuality jako jedinečné formy zkušenosti, která se stává předmětem vědění, vznikajícího na průsečíku medicíny, politiky, ekonomie a folosofie.

Systematická filosofie představuje souborný výklad tradičního pojetí filosofie jako obecné teorie světa a jejích jednotlivých disciplin ve vnitřní skladbě. V rámci všeobecné metafyziky je to ontologie, gnoseologie a axiologie, ve speciální metafyzice pak filosofie přírody, člověka a dějin.

Co mají společného dějepisectví a evoluční biologie? Zdánlivě nic.

O L’Hospitalově pravidle slyšeli všichni. Méně se však již ví o knize, v níž je vysloveno, a o markýzi de l’Hospitalovi není ani vzdělaným kruhům známo téměř nic.

Sv. IV: Traktát, v němž padovský renesanční aristotelik zkoumá různé možnosti řešení otázky po nesmrtelnosti lidské duše. Pomponazzi rozebírá stanovisko Averroovo, Platónovo, Tomáše Akvinského a Alexandra z Afrodisiady a dochází k závěru, že problém není filosofickými prostředky řešitelný.

Predkladaný zborník sa venuje problematike prekladu spoločenskovedných textov, o ktorých sa u nás síce už dlho hovorí, ale doteraz chýbalo systematickejšie úsilie o ich spracovanie. Považujem ho teda za prvú lastovičku, ktorá sa usiluje vymedziť hranice pojmu a naznačiť trajektórie jeho skúmania.

Název v češtině: Náboženské praktiky v japonských horských oblastech. Od úniku před pekly k zdraví prospěšným, ekologicky optimálním a duchovním praktikám konzumní společnosti.

Nizozemský filosof Martin Stokhof (*1950) se ve svých novějších pracích věnuje zvláště filosofii jazyka a významu a problémům jejich vědeckého pojednávání. V poslední čtvrtině minulého století byl jednou z určujících postav formální sémantiky, usilující o rigorózní popis významu v přirozeném jazyce za pomoci prostředků formální logiky.

Kniha André Comte-Sponvilla Šťastie bez ilúzií je prepisom prednášky autora a diskusie v rámci filozofických pondelkov v Bouguenais vo Francúzsku. V jeho úvode sa autor zamýšľa nad pojmom šťastia, ktorý je predmetom filozofickej reflexie od čias, ako Gréci vymysleli pojem filozofia láska k múdrosti.

První díl rozsáhlého výboru z Millova díla představuje Milla především v kritické návaznosti na zakladatele utilitarismu Jeremyho Benthama: svazek obsahuje Millovu klasickou stať „Utilitarismus\" a jeho rozsáhlé intelektuální portréty Benthama a Coleridge jakožto nejvýznamnějších reprezentantů obou proudů dobového britského myšlení, reformního a konzervativního. Dodatek svazku tvoří úvodních pět kapitol

Jméno Borise Vyšeslavceva (1877-1954) je českému čtenáři známé nedlouho, ač je tento filosof dnes považován za \"jednu z nejzářivějších hvězd v plejádě ruských náboženských filosofů\". Vystudoval práva a přednášel na Moskevské univerzitě dějiny politických učení, přitáhla ho však filosofie. Byl dialektikem platónsko-hegelovského zaměření, představitel novokantovství.

Tato útlá knížka obsahuje soubor výroků známého českého guru a duchovního mistra Josefa Veselého.Autor se zde ve snaze pomoci hledajícím na jejich cestě zabývá řadou spirituálních témat.

Jedná se o první verzi úvodu do kritiky soudnosti z r. 1790, která nikdy za Kantova života nevyšla. Autor se v níopírá o analýzu soudnosti a odhaluje její specifické apriorní normativity, jež identifikuje v principu účelnosti.

Súčasnosť sa mení na náhlivosť, pri ktorej sa stávame recipientmi správ. Do tohto sveta prinášame fragmenty z našich názorov, uvažovaní a videní celkom obyčajných skutočností.

Základní studie shrnující autorův pohled na ústřední myšlenky Platónovy a Aristotelovy filosofie. Hans-Georg Gadamer (1900–2002) patří k nejvýznamnějším německým filosofům 20. století.

Autor v této knize zkoumá biblický Jonášův příběh a nejen s pomocí hlubinné Jungovy psychologie hledá příčiny roztržení našeho bytí a lék k jeho opětovnému scelení. Knihu doplňuje rozhovor s Annick de Souzenelle objevování vertikální reality, reaktivaci našeho vnitřního jádra, tělesných technikách a integraci druhého.