Rakovszky Zsuzsa egyszerre érzéki, tárgyszerű és elvont, metafizikus költészetének alighanem az idő az egyik legfontosabb témája. A Visszaút az időben című verseskönyve és Az idők jelei című történelmi regény után az új kötetben is az idő kérdése és válasza foglalkoztatja: egyre apokaliptikusabb korunk élő jelen és vészjósló jövő ideje. \"Új nincs: a korszaknak mind a százhatvanöt / csatornáján csak

Metamorfózy sú svojím obsahom a kompozíciou veľmi náročným dielom, ktorého vznik umožnila Ovidiova nevyčerpateľná tvorivá sila. Zvolenú matériu však básnik spracováva s neobyčajnou ľahkosťou dávajúc tak čitateľovi možnosť jednoducho a bez vážnejšej námahy ponoriť sa do spleti mytológie od najstarších čias až po veľkosť Ríma Ovidiovej doby. Autor do svojich básní vyberá rozmanité námety, ktoré má snahu

Nový výbor k dvoustému výročí autorova narození pokrývá celou šíři sběratelských zájmů K. J. Erbena. Dospělý i dětský čtenář zde najde pohádky i říkadla a balady, texty známé, ale také některé téměř zapomenuté. Editorka při sestavování knihy vybírala z Prostonárodních písní a říkadel, Slovanské čítanky, Českých pohádek a z Kytice z pověstí národních. Ediční poznámka, vysvětlivky a základní biografická

Poézia naživo - Výber z Tvorby Egona Tomajka. Kniha obsahuje CD prílohu.

Raný cyklus slovenskej umelkyne emigrantky z roku 1968 Oľgy Urminskej je o mladých ženách z prostredia amerických komún, v ktorých autorka žila. Vysoko štylizované lyrické opisy pracujúce s rytmom a opakovaním majú skoro až piesňový charakter a odkrývajú škálu emócií, životných postojov a hodnôt týchto žien a sú na nich vidieť vplyvy ženskej beatnickej poézie.

Tahle sbírka brněnského básníka Ivana Petlana má charakter poetického deníku. Střídá záznamy humorné s bolestnějšími, texty kratinké s delšími, přesto působí díky jednotícímu příběhu kompaktně.

Zbierka Sedem košov odrobiniek je básnickým hľadaním prepony medzi zástupom biblickým hrdinov a dnešnými či ešte nedávnymi typmi slovenského človeka. Významovú prepojenosť osudov známych historických či biblických osobnosti a osudov našich \"malých\" nositeľov rovnakého mena autor cez kolektívneho rozprávača zjavne vidieckeho pôvodu štylizovane komentuje a v nestráženej chvíli pretŕha náhlou metaforickou

Silná autobiografická výpověď Romana Szpuka, básníka, meteorologa, jednoho ze samotářů z knihy Raději zešílet v divočině. Soubor veršů ze třinácti plodných let doprovází autor téměř 40 ilustracemi malovanými přírodním uhlem.

Poetická genéza Bohdana Zaduru bola v poľskom kontexte zo začiatku vnímaná ako tzv. neoklasicistická iniciatíva s rešpektom k tradičným výrazovým prostriedkom, tvarom a formám, neskôr sa však tento autor stal osobnostne a umelecky neprehliadnuteľným najmä vďaka záujmu o nebanálnu každodennú skúsenosť s privátnym existenciálnym presahom. Preklad tvoria aj neraz minimalistické záznamy, postrehy, ktoré

Kristýna Vorlíčková (1981–2018) vstoupila do literárního světa již ve svých dvaceti letech s novelou Nahá Godotka, která jí vynesla nominaci na Cenu Jiřího Ortena, zatímco s její poezií se čtenáři mohli dosud seznámit jen časopisecky. Autorčin posmrtný básnický debut Open space se čte jedním dechem: sbírka plná anglicismů a neologismů (off-line princezna; Život je coolna z billboardu; Nejsou, ale sdílejí./

Poezie Dariny Šindelářové je úchvatná svou hravostí a originalitou. Dodnes si pamatuji na ten okamžik na jaře roku 2009, když jsem je dostal e-mailem.

Zbierka básní Mariána Milčáka sa rodí z otázok, ktoré majú svoj pôvod v uvažovaní o zmysle. Premýšľanie o zmysle (nielen ľudskej existencie, ale všetkého, čo jestvuje), má popri filozofickom a umeleckom aspekte aj svoj vedecký a spirituálny rozmer.

Český čtenář dostává do rukou první antologii poezie jedné z nejdéle fungujících literárních skupin v Evropě – Osamělých běžců, jejímiž zakladateli jsou slovenští básníci Ivan Laučík, Peter Repka a Ivan Štrpka. Výběr provedl a pořadí stanovil Ivan Štrpka, který ve vyvážených autorských celcích v českém převodu slovakisty Miroslava Zelinského zveřejňuje důležité texty všech tří členů skupiny.

Dvojjazyčné vydání Shakespearových Sonetů s překladem Martina Hilského, který za něj získal cenuJosefa Jungmana za rok 1998. Svazek začíná Hilského studií, která má tři části: Text a kontext, Literární geneze, Čtení, interpretace, překlad.

Jan Štolba v doslovu k čtvrté sbírce Milana Děžinského Přízraky (vydal Host) napsal, že vedle Bogdana Trojaka, Petra Borkovce či Martina Stöhra představuje roudnický básník „nenápadnějšího, zastřenějšího, méně tematicky či stylově vyhraněného“. S tímto výrokem lze souhlasit s dodatkem, že z dnešního pohledu se to ukazuje jako klad. Tedy v tom smyslu, že jmenovaní básníci už nás dlouho nepřekvapili,

Vers / és rajz / és könyv / és naptár, / amit aján- / dékba kaptál. / De akkor is / bölcsen tetted, / ha, teszem azt, / csak úgy vetted. / Az a fő, hogy / legyen kéznél, / ha időnként / belenéznél, / téli fagyban, / őszi szélben, / kettőezer- / tizennégyben. / Hihetetlen, / tudom, mégis: / elmúlik majd / ez az év is, / ne törődjünk / senkivel, / érjük be a / semmivel, / tartson / – ez a tanácsom –

Výbor z padesátiletého básnického díla předního českého lyrika, kterého totalitní režim marně odsuzoval k zapomenutí, lze číst jako popis moderního autorova portrétu. Autentické i neskutečné detaily, víra zkoušená pochybami a beznaděj prověřovaná vírou, vězení, rodné město, země, řeč, vesmír - to vše nalézáme ve fantastické kompozici básníkova světa.

Básnickou sbírku V hodině dvanácté sestavil Jaroslav Hulák v létě 1998, kdy byl hospitalizován v motolské nemocnici, vnikla tak sbírka na rozloučenou s přáteli a blízkými – odtud její název a úvodní věnování. Některé texty, které Jaroslav Hulák do svého výboru zařadil, vznikly již během válečných let (Dobrý den pane Gauguin, Chvála aviatiky, Jízda vlakem, Tkání pavučiny a další). V letech 1943–46 vznikla

Kniha poetky, ktorá nachádza inšpiráciu v každej z podôb života. Myšlienky, postrehy, postoje reflektuje vo veršoch, pričom sa usiluje rozvinúť ich na minimálnom priestore, dynamicky, priamo, odvážne

Milovaný i nenáviděný výběr z české poezie, letos po jedenácté. Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou osobností, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Dvojice přítomných editorů s nadsázkou deklaruje, že „jedenáctá reinkarnace svazku se již tradičně pokouší předstírat výběr z toho nejzajímavějšího, co se v naší