Tradiční průvodce českým knižním trhem od roku 1992. Ročenka pro nakladatele, knihkupce, knihovny, galerie, školy, kulturní instituce, novináře, milovníky knih i začínající spisovatele.

Stopy ruského formalizmu sú implicitne prítomné v celoživotnom diele literárneho vedca Mikuláša Bakoša (1914 – 1972) a neoddeliteľne spojené so širokým spektrom jeho aktivít. Rezonujú v oblasti literárnej teórie a histórie, vedeckej metodológie, literárnovednej terminológie, textovej analýzy a interpretácie, modernej naratológie, slovenskej verzológie a reflexie literárnej avantgardy či súdobej porovnávacej

Tato publikace chce postihnout stěžejní momenty a směry hispanoamerických literatur od konce 19. století do počátku 21. století. Každou epochu zastupují klíčoví autoři a jejich zásadní díla.

Tri rozsiahle štúdie tejto knihy spája fascinácia obrazmi. Do obrazov vstupujú spomienky.

Jiří Bartholdus Pontanus z Breitenberka patřil k významným autorům předbělohorské latinsky psané bohemikální literatury katolické provenience na přelomu 16. a 17. století. Byl jednak významným a vlivným představitelem katolické církve, jednak neobyčejně plodným tvůrcem, který po sobě zanechal rozsáhlé literární dílo, jež však dosud zůstávalo spíše stranou pozornosti literárních historiků.

Monografie Aramejština knihy Zohar přináší přehled základních morfologických jevů zoharické aramejštiny. Úvod seznamuje čtenáře s rozsáhlou vědeckou diskuzí o povaze aramejštiny knihy Zohar a zachycuje vývoj jejího vnímání od doby prvních vědeckých prací, které ji prohlašovaly za pokleslý umělý jazyk, až do současnosti, kdy je klasifikována jako přirozený literární jazyk a součást širšího proudu aramejské

Jedenadvacet studií a úvah věnovaných moderní české literatuře vznikalo od roku 1984 až po současnost a bylo publikováno časopisecky či ve sbornících. Představují jeden z okruhů autorčina badatelského zájmu, soustředěný k autorům stojícím na okraji literárního kánonu, často zapomínaným nebo nedoceněným.

Pisateľovo \"málobranie\" (slovo je z názvu jednej moravsko-prírodno-vinárskej básne J. Skácela) chce byť drobnou poctou autorom, ktorých texty roky sprevádzali jeho čítanie slovenskej literatúry, resp. aj prácu s ňou. Cez zvolené synekdochy kritického písania A. Matušku a M. Hamadu, ako aj umeleckého a kritického písania D. Tatarku má ambície \"mikrologicky\" priblížiť niektoré z peripetií modernej,

Výbor obsahuje biografické texty různých podob, od popularizačních medailonů, přes úvody a doslovy či vybrané kapitoly monografií až po odborné studie. Chronologické řazení vychází z roků narození pojednávaných osobností, takže vzniklý celek představuje poměrně pestrý pohled na kulturní dějiny konce devatenáctého a celého dvacátého století.

Přítomný svazek přináší výbor z textů Mojmíra Otruby (1923–2003) z rozsáhlého období 60. až 90. let. Přestože Otruba – jedna z nejvýraznějších postav naší poválečné textologie – za dobu své mnohaleté odborné kariéry publikoval řadu studií, článků a recenzí zaměřených k textové kritice, nebyly tyto jeho textologické příspěvky dosud sebrány a vydány knižně.

Kniha pojednáva o štyroch kľúčových osobnostiach modernej anglickej literatúry: o T. S. Eliotovi, Jamesovi Joyceovi, Virginii Woolfovej a D. H. Lawrenceovi. Vo štvorici zasvätených esejí ukazuje Martin Hilský, čo jednotliví autori znamenali pre dobový britský i svetový literárny kontext, akým spôsobom sa vymedzovali voči existujúcej literárnej tradícii a ako ju naopak rozvíjali, a predovšetkým: čím

Jakým způsobem je narativní text schopen pojmout, zprostředkovat a vynalézt fenomén beztvarosti, doposud spojovaný výhradně s oblastí výtvarného umění? A co stojí za schopností literárního jazyka rozehrát tento akt tvořivé deformace a událost metamorfózy, jež vizuální i textuální formy umísťuje na hranici viditelného a neviditelného, známého a neznámého, přítomného a nepřítomného?

Peter Ackroyd je jedním z předních současných britských „londýnských“ spisovatelů, který se zaměřuje na tuto metropoli, jeho historii, vývoj a identitu jak ve svých prózách, tak literatuře faktu. Jeho románový Londýn je silně idiosynkratický konstrukt, který vychází z autorových myšlenek o povaze tohoto města, ale také z jeho pojetí anglické literární senzibility obecně tak, jak je rozvíjí ve svých

Kniha soustřeďuje nejzdařilejší literárněkritické texty romanisty Jiřího Konůpka (1919 - 1968) týkající se francouzské literatury a českému čtenáři představuje tu její část, která patří k nejzajímavějším. K té v první řadě patří zakladatelé francouzského písemnictví (Marie de France a Chrétien de Troyes), většina textů je ale zaměřena na moderní literaturu 19. a zejména 20. století.

Publikace těží z výsledků výzkumu Fenomén spisovnosti v současné české jazykové situaci: recepce, realita, perspektiva a vize, navazuje na ně, zobecňuje je a vyvozuje z nich širší závěr, které jsou užitečné jak pro veřejnost a komunikační potřeby praxe, tak pro školu. Rozvíjí teoretické východiska, porovnává sociolingvistické a lingvistické přístupy v českém prostředí i jinde, upozorňuje na dynamické

Lubomír Doležel (1922) je jedním z nejvýznamnějších českých lingvistů a literárních teoretiků. Jeho vědecké dílo, které se opírá o strukturalistickou tradici Pražské školy a o některé koncepty analytické filozofie, logiky a sémiotiky, vzbuzuje již více než půl století zájem mnoha odborníků z nejrůznějších vědních odvětví.

Kniha odkrývá komplikované vztahy českých a slovenských komunistických spisovatelů se stranickým establishmentem v letech 1963-1968. Autor se zaměřuje na jednotlivé kauzy, jež je možno považovat za neuralgické body tehdejší oficiální kulturní politiky i za neoddiskutovatelné předpoklady reformního procesu Pražského jara 1968.

Jubilejný zborník na počesť Ľubomíra Ďuroviča.

Sborník pěti rozsáhlých studií renomovaných odborníků představuje v českém a německém jazyce různé přístupy k dílu Johanna Wolfganga Goetha v současné literární vědě. Od tématu Goethe a Evropa (Paul Michael Lützeler) se obzor rozšiřuje přes vztah obrazu a textu v románu Viléma Meistra léta tovaryšská (Wilhelm Voßkamp) a srovnávací interpretaci tří zásadních Goethových děl (Král duchů, Prvotní Faust,

Kniha přináší mnohostranný pohled na rozsáhlé dílo moskevského konceptualisty Dmitrije Alexandroviče Prigova (1940–2007). Nabízí analýzu autorovy poezie, prózy, teoretických textů, performancí a výtvarných děl ve světle celoživotního projektu nazvaného jeho vlastním občanským jménem. Důrazem na svou subjektivitu se autor paradoxně pokoušel vymanit z biografického čtení vlastních textů.