Kolektivní studie Mudrosloví v archaických kulturách obsahuje sedm statí předních českých historiků náboženství, z nichž čtenář může získat přehled o počátcích, základních podobách a proměnách mudrosloví v sedmi vybraných archaických kulturách. Jednotlivé příspěvky mapují mudrosloví od jeho nejlidovějších a nejjednodušších projevů (jako jsou třeba přísloví) až po vysoké formy mudroslovných výroků a

Sme si všetci rovní? Prečo ľudia zomierajú? Spisovateľka Eva Sussová a ilustrátorka Anna Höglundová namiesto hotových odpovedí diskutujú o týchto otázkach z filozofickej perspektívy prostredníctvom textu a ilustrácií. Kniha je určená čitateľom a čitateľkám v každom veku, ktorým pripomenie, že nie sú sami, kto sa pýta prečo.

Představa světa či jeho částí jako čitelného textu je v evropské kultuře hluboce zakořeněná. Prvním předpokladem této představy je alfabetismus a kulturní idea knihy, druhým pak nahlížení světa jako smysluplného a koherentního celku, jehož části nesou význam a jsou ve vzájemných vztazích: mají „sémantiku“ a „syntax“. Začít hledět na svět jako na řád znaků ale následně znamená ptát se: Jakým písmem

Publikace je věnována otázkám morálky, projevům pozitivním i negativním, jejich mnohotvárnosti a vzájemné provázanosti. Vybírá 205 slov z oblasti morálky, charakterizuje jejich význam, všímá si jejich pojmové sounáležitosti a dobírá se obecné skladby morálky v celé její šíři. Potvrzuje nejobecnější pojmy (úcta k životu, lidská důstojnost, svoboda, spravedlnost) jako střešní a třídící, jsou-li vymezeny

Desatero přikázání patří k nejzávažnějším textům S tarého zákona. Jeho písemné podobě však předcházelo tisícileté ústní předávání krátkých, snadno zapamatovatelných ustanovení, tvořících základ pradávné boží smlouvy s izraelským lidem uzavřené na hoře S ínaji. O podobě a významu tohoto textu v biblických i kulturních dějinách lidstva pojednává v této knížce u nás známý, světově uznávaný teolog. Jednotlivé

Kniha Pascalovské meditace (1997) patří k nejdůležitějším teoretickým pracím francouzského sociologa Pierra Bourdieua (1930–2002). Autor se v ní pokouší pohlédnout z odstupu na celek svého díla a výslovně rozpracovat základní principy, jimiž se ve svém bádání řídil. Východiskem knihy je kritika „scholastického rozumu“, tedy snaha odkrýt sociální podmínky umožňující veškerou intelektuální práci; nejdůležitější

Představte si, že takhle sedíte se starším (moudřejším) rodinným přítelem třeba v kavárně u šálku silného espressa, a jak už to tak chodí, stěžujete si mezi řečí na X, Y, Z: pracovní, srdeční či rodinné problémy, zdravotní, finanční, psychické či jiné trable, anebo dokonce existenciální problémy typu utrpení, smysl života či strach ze smrti; prostě to, co člověka trápí, co svět světem stojí. Váš moudrý

Kniha Bázeň a chvění si bere název z novozákonních epištol. Kierkegaard se snaží pochopit úzkost, jakou musel cítit Abraham, když ho Bůh vyzval, aby obětoval svého syna Izáka.

Podrobný výklad vybraných pěti knih Aristotelovy Politiky ukazuje politickou vědu v okamžiku jejího zrodu, kdy je vyčleněna obec jako samostatný filosofický problém a současně předmět praktické péče. Význam tohoto kroku vystupuje především ve srovnání s předchozí tradicí, zejména se stanoviskem Platónovým.

Politik a svetoznámy rečník pútavo a zrozumiteľne vykladá základy filozofie. Väčšmi než o taje všehomíra sa zaujíma o vnútro ľudskej duše, skúma strach, nesmrteľnosť, lásku i vášeň, hľadá a nachádza ideál v emočnej vyrovnanosti.

Kniha je určená všetkým, ktorí sa zaujímajú o umelú inteligenciu, filozofiu,právo a učiteľstvo.

Kniha je pokusom odhaliť historicky relevantnú filozofickú pozíciu mysliteľa Pyrrhóna z Elidy.

Proslulý logik a filozof Józef Maria Bocheński (1902–1995), profesor univerzity ve Fribourgu, patřil k analytické filozofické škole (Whitehead, Wittgenstein) a světově se proslavil bestsellery „Cesta k filosofickému myšlení“ (německy 1959, česky Rozmluvy, 1985) a „Slovník filosofických pověr“ (polsky 1987, česky samizdat, 1988). Přednášel a psal v pěti jazycích. Největším přínosem Bocheńského je analýza

Gorbačov a Ikeda o buddhizme a komunizme: Autori diela - Michail Gorbačov (bývalý generálny tajomník komunistickej strany a posledný prezident ZSSR, laureát Nobelovej ceny mieru za diplomatické úsilie, ktoré viedlo k ukončeniu studenej vojny v r. 1990) a Daisaku Ikeda (budhistický filozof, duchovný vodca Sokka Gakkai budhistickej organizácie, ktorá má asi 12 miliónov stúpencov v 192 krajinách, autor

Spojnicí tří různých studií je motiv rozvažování ve smyslu rozhodování mezi alternativami. Tímto motivem vystihuje Platón stejně tak božské jako lidské myšlení: v obou případech se jedná o rozvažování odlišné od modelu neotřesitelně téhož myšlení, vztahujícího se vždy týmž způsobem k týmž věcem.

Nové vydanie knihy, v ktorej sa autor zamýšľa nad základnými otázkami a vývojovými prúdmi filozofického myslenia naprieč celým jeho dejinným vývojom od antiky po 20. storočie.

Výsledok medzinárodného projektu Ústavu svetovej literatúry SAV a inštitútu literatúry Bulharskej AV v rokoch 2002 - 2004. Vedci si zvolili za predmet skúmania problém premien hrdinu v literatúrach strednej a juhových.

Jeden ze základních textů řecké filosofie. Co je vlastně skutečné? Jednotlivé nebo obecné? Platón tvrdil, že skutečnost přísluší pouze obecným idejím a jednotlivosti jsou jen nedokonalé z nich odvozené napodobeniny. Podle Aristotela, který s Platónem nesouhlasí, obecné není ideální a je jen v jiném světě jsoucí předobraz. Když vypovídáme o obecném, je to možné jen pomocí jednotlivostí, které existují

Tvůrci publikace Humanitní vědy dnes a zítra, významní představitelé našich současných humanitních věd, se snaží z úhlů pohledu svých konkrétních oborů zodpovědět otázku, jaký je smysl věd o člověku a jejich budoucnost. Autoři své příspěvky věnovali odkazu nedávno zemřelé nestorky kritického humanitněvědního diskursu, filosofce, paní profesorce Jaroslavě Peškové.

Překlad jedné z nejvýznamnějších prací klíčové osobnosti filosofie 20. století chce českému čtenáři zprostředkovat systematicky cenný příspěvek k diskusi o metodologii vědeckého vysvětlování. Von Wright v něm plodně využívá a spojuje nosné motivy analytické i kontinentální tradice a pohybuje se tak v poli nerespektujícím mnohdy uměle zdůrazňovanou a pěstovanou dichotomii těchto dvou linií filosofie