\"...A lírai én a nagyvilágban barangol, idegenként, otthontalanul ott, de olyanként, akinek mégiscsak van otthona odahaza, olyan otthon, amelyik nem feltétlenül fagyasztja bele egy giccses, hamis létbe. Neki nem a kormánykereke tört el, ő maga a törés a kormányon. Ahogy finom üzenete is beleér a mai korba, annak viszont, aki megérti, egy gyomorszájba vágással felér - ezen a ponton ér össze kisebbségi

Zalán Tibor legújabb verseskötete, melyben a József Attila- díjas író, költő munkásságából Jankovics József válogat. A könyv olyan, mára már nem megszerezhető kötetek teljes anyagát is tartalmazza, mint a Dünnyögés Fél hangokra és a Fáradt kadenciák. A két ciklus minden darabja helyet kap tehát a kötetben, sok más, kimagasló alkotás mellett.

Útla kniha veršov vychádza s vlastnými ilustráciami autora básnickej zbierky Gregora Nadzama.

Simon Bettina igazi költő, abban az értelemben, hogy már első kötetében sem mintákat követett, hanem keresgélt, gyanakodva, ironikusan figyelte saját hangját, és a költészet lényegére kérdezett rá. Második kötetének is ez a tétje: mi a vers? Erre a látszólag egyszerű kérdésre képtelenül nehéz válaszolni. A szerzőnek tökéletes formaérzéke van, de nem fitogtatja, csak beszél - versben. A sorokba tördelt

Juraj Žembera svojou druhou básnickou zbierkou V rukavičkách z vlastnej kože vstúpil „do deja nech v lyrike sa niečo deje“ a zaradil sa medzi významných predstaviteľov svojej generácie. Ariadninou niťou knihy, ktorá privedie čitateľa k sebe samému, je „láska, nič viac než je v názve... ale keď dávi to je dúha“ a témy tém, „nespoločenskej hry pre dvoch“, kde „zúčastniť sa znamená zvíťaziť“ a kde „fair

Josef Svatopluk Machar (1864-1942), jeden z iniciátorů České moderny, je považován za předního představitele básnického realismu. Jeho prvotina Confiteor (1887, definitivní vyd. 1889 s názvem Confiteor I) vyvolala po svém vydání podobný skandál jako Máchův Máj nebo Nerudovo Hřbitovní kvítí.

Mladé tělo ve starém světě? Duše v těle?

Sbírka Hlasy Jana Polkowského je solitérním, ojedinělým básnickým dílem, které nemá literární obdobu, a přitom – jako žádný kulturní fenomén – nevyrůstá z prázdna. Z formálního hlediska nejde o pouhý poetický svazek, ale o koherentní a tematicky soudržnou básnickou sbírku.

Debutová zbierka TJ Vjugu, semiotextového performera, a-poeta, hudobníka a fotoamatéra, ktorú tvoria parabásnické objekty, rébusy, žarty, parafrázy úradných formulárov, vedomostného kvízu, ako aj neverbálne fotobásne a fotodokumentácie performancií. Sú výsledkom jeho prekérnych hier so všemožnými textami.

Dvousvazkové souborné kritické vydání básnických sbírek. První obsahuje prvních deset sbírek, počínaje Refrigeriem (1947) a konče Sedmi písněmi (1976), celkem 293 básní.

Ars micra Tomáše Vondrovice navazuje po stránce myšlenkové i v celkové poetice organicky na jeho předchozí sbírky Bod singularity a Verše včel. Formálně se liší tím, že autor tentokrát k jednotlivým básním přiřazuje prozaické „poznámky pod čarou“ poskytující prostor pro reflexe a asociace, ať už logické, filosofické či symbolické.

Přítomná publikace sdružuje dvě básnické sbírky, See Emily Play a Tvar slunce.

Druhá básnická zbierka lekára Vlada Šimka obsahuje výber básní z posledných rokov. Autor emigroval v roku 1968 do USA a od roku 1989 žije sčasti v New Yorku a sčasti v Bratislave.

Minimalistický bestseller, venovaný legende slovenskej nekonvenčnej poézie, Milanovi Adamčiakovi. Kniha s dvanástimi stranami sa zaoberá otázkou času a večnosti.

Maja Vidmar (1961, Nova Gorica) sa narodila na slovinsko-talianskej hranici, slovenistiku a komparitistiku vyštudovala v Ľubľane, kde dodnes žije a pôsobí v slobodnom povolaní. Na svojom konte má 7 básnických zbierok a jej poéziu v Slovinsku považujú za \"antologistickú\". Za básnickú zbierku Prisotnost získala prestížnu Jenkovu cenu aj Cenu Prešernovej nadácie.

Komponovaná zbierka výhradne manželskej poézie.

Debut mladého oceňovaného básnika Alfréda Tótha, ktorý nanovo objavuje tradíciu ekfrastického písania, pri ktorom aktom imaginácie dospieva k príbehu za scénou či výjavom umeleckého diela. V Pohľadniciach autor píše básne svojim priateľom na pohľadnice z turistických miest a galérií zo 70-tych a 80-tych rokov 20.storočia, ktoré si vyberú.

Básník Elkan Hayek (1964) pochází ze starobylé východomoravské židovské rodiny; jeho pradědeček rabi Elkan Moses Hayek von Gaya, navenek se věnující prosperujícímu obchodu s koňmi, působil v druhé polovině 19. století v Kyjově a v Hodoníně jako neoficiální rabín hlásící se s malou skupinou svých stoupenců k chasidismu. Tato rodinná tradice se odráží i v poezii Elkana Hayeka, v níž ovšem nalezneme také

V padesátých letech napsal Josef Hiršal k pobavení hrstky svých přátel, kteří se pravidelně scházeli v kavárně Slavii, řadu básnických nápodob. Jejich tématem byl všední, nenápadný, byť užitečný hrdina: párkař. Pro lyrické vyjádření představitelů poetických škol a směrů od počátku novočeského básnictví bylo to téma přímo groteskní. Zapadlo však dobře do doby, kdy uzeniny byly ještě na lístky. A tak

České beletristické zpracování dvou islandských rukopisů ze 13. století - sbírky severských a mytologických básní Starší Edda a prozaického převyprávění mytologie od islandského dějepisce Snorriho Sturlusona (Mladší nebo Snorriho Edda). Naše přední nordis