Publikácia (skriptum pre študentov) má slúžiť ako praktická príružka “pri zorientovaní sa v čítaní diel Jána Dunsa Scota”. Publikácia nepredstavuje osobný postoj autora k filozofii Dunsa Scota, ale len akoby z pohľadu “nestranného pozorovateľa” predstavuje Scotove myšlienky a postoje. Žiaľ, v skutočnosti nedáva ani orientáciu v Scotových dielach, ani ich nepredstavuje.

Josef Kroutvor není jen vzdělaný uměnovědec a bystrý esejista, ale také sugestivní vypravěč příběhů. Bohumila Hrabala poprvé osobně poznal v polovině šedesátých let, koncem dalšího decennia se začali stýkat pravidelně a přátelsky.

Monografie Kateriny Clarkové, zabývající se historií a vývojem románu jako protežovaného žánru socialistického realismu, představovala na počátku 80. let 20. století významný milník v analýze sovětské literatury. Autorka přiřkla na Západě zavrhovaným ideologickým dílům vlastní hlas a interpretovala je nikoli z perspektivy západního kánonu klasické literatury, ale z hlediska kontinuity a klíčových dichotomií,

\"Tři figury posedlosti. Tři noční výjevy, trojí šílenství.\" Jean Starobinski, švýcarský profesor francouzské literatury a dějin medicíny, jeden z nejvýznamnějších literárních kritiků současnosti, přistupuje k trojici extrémních psychických situací – bludu, posedlosti a noční můře – z trojí hermeneutické perspektivy a rozvíjí tři způsoby performativního \"čtení\", jež jsou ovšem pointována výraznou

Impulzom na vznik tejto učebnice bola snaha umožniť študentkám a študentom zoznámiť sa s textami autoriek a autorov so skúsenosťou migrácie z po nemecky hovoriaceho priestoru, ktorých literárnym jazykom je nemčina, a následne s nimi pracovať. Učebnica je doplnením prednáškového cyklu „Migračná literatúra“ a sprevádzajúcim materiálom pri výučbe literatúry autorov a autoriek so skúsenosťou migrácie.

Poezie jako vztah mezi existenciálním a duchovním, mezi všedním, mytickým a religiózním. Osud, genezi i recepci díla Zdeňka Rotrekla (1920—2013) poznamenaly fatálním a dramatickým způsobem dějinné okolnosti.

Literárnoteoretická monografia Od estetiky k poetike chvenia je výsledkom teoretickej práce, smerujúcej počas posledného štvrťstoročia od estetiky tvorivosti cez estetiku pulzácie k estetike chvenia. Monografia Od estetiky k poetike chvenia dovršuje tento proces prechodom k poetike chvenia.

Kniha literárněvědných esejů zabývajících se tématem \"věcí\" a \"věcnosti\" ve světové a české poezii od antiky po současnost. Představuje nejvýznamnější básnická díla a postupy, jimiž básníci ve své tvorbě věci evokují.

In his book Josef Hrdlička opens the question of what exactly constitutes Exile Poetry, and indeed whether it amounts to a category as fundamental as Romantic or Bucolic lyricism. He covers the intricately complex and diverse topic of exile by exploring selected literary texts from antiquity to the present, giving due attention to writers that have influenced the exile discourse; from Ovid, Goethe

Lekcie (z) poézie synekdochicky sa venujú slovenskej poézii druhej polovice 20. storočia - z hľadiska regenerácií a nekróz, askézy a excesu ako autorských gest, dobových posunov či premien i umeleckých postupov. Dôraz sa tu kladie na významové oscilácie básnického textu.

Rytířské ságy patří mezi méně známé žánry staroseverské literatury. Tento termín je už od středověku souhrnným označením pro staroseverské verze několika skupin literárních textů, které původně vznikaly ve Francii.

Kniha přináší kompletní Dvořákovu kritickou, esejistickou a publicistickou tvorbu od mladistvých počátků (časopis Svítání), do doby těsně poválečné (časopis Vyšehrad). Jde po svazcích O Jakubu Demlovi (Cherm 2007) shrnující Dvořákovy práce demlovské a Inflace slova v našem věku (Cherm 2009) shrnující poválečnou Dvořákovu esejistiku a publicistiku již o třetí Soldánovu edici v rámci nakladatelství

Ve své nové knize shrnul jeden z nejvýznamnějších současných českých literárních historiků studie Společné juvenilie bratří Čapků, O skryté roli knihy Hovory s T. G. Masarykem, Čapkovské drobinky 6: Chudák Karel, Byl Karel Čapek básník?, O Čapkově vztahu k Bohu a náboženství, Čapkovské drobinky 7: Kdo byl a je Karel Čapek? a Škola Lidových novin. Klíčová studie svazku, neobyčejně podnětná, objevná

Profesionálny život spisovateľa Jonáša Záborského (1812 - 1876) bol spojený s kňazskou službou, ktorej dôležitou súčasťou bola služba slovom. Práve túto časť Záborského povolania odkrýva jeho dvojzväzková kazateľská zbierka Múdrosť života ve chrámových řečech (1853). Jej jedinečnosť spočíva v ideovom zameraní, v sústredení sa na základné „cirkevno-náboženské a mravno-praktické pravdy.“ Záborský predostiera

K mnoha změnám, kterými procházela společnost alžbětinské Anglie, patří i nová role „básníka z povolání“ – autorka knihy ho přirovnává k postavám dnešní popkultury: jsou obecně známé, jsou jim přisuzovány slušné výdělky, ale ne vždy slušná pověst. Jeden z nich, dramatik Ben Jonson, sám sarkasticky poznamenává: Básník je ten /…/ ubožák, který se poezií musí živit.

Dva autoři – lingvistka a literární vědec – se ve svých individuálních i společných studiích zaměřují na široce chápanou dialogičnost jako základ výstavby různých typů textů a snaží se uplatňovat dialogismus jako analytickou metodu. Ve čtyřech oddílech knihy věnují pozornost 1) dialogům korespondenčním (dopisům významných osobností české kultury, jako jsou M. Aleš, J. Neruda, K. Čapek, J. Voskovec

Klaiscká literárnovedná publikácia zachytáva základné rysy modernej lyriky, ako je zlom a deformácia, rozširovanie hraníc, diktátorská fantázia, jazyková mágia a pod., od polovice 19. storočia do polovice 20. storočia.

Textasis. Anagogie interpretačního vztahu je zápisem jistého existenciálního pohybu, jenž se děje v překryvu literárněkritické, psychoanalytické a pedagogické zkušenosti, které v autorčině pojetí spojuje jejich vztahová, dialogicko-hermeneutická, a tedy v jistém smyslu textová podstata.

Proti předchůdkyním, které svou tvorbu daly do služeb národního hnutí stejně jako ženského vzdělávání, považují autorky narozené v 60. létech 19. století za prvořadý úkol \"hovořit svojí mateřštinou\" a podobně jako jejich kolegové vyjadřovat svůj osobní, tedy ženský pohled na svět. Tato proměna se odráží jak v jejich tvorbě, která souzní s modernistickými proudy fin de siecle, tak v jejich osobních

Kniha navazuje napředchozí publikaci Die Wiener Wochenschrift Die Zeit (1894–1904) als Mittler zwischen der Tschechischen und Wiener Moderne (Praha – Vídeň 2011), která v interpretaci a dokumentech přinesla syntetický pohled na spolupráci představitelů české literární a politické moderny s redakčním okruhem vídeňského týdeníku Die Zeit. V tomto svazku je prvotní česko-vídeňské zaměření rozšířeno o