Kniha Barbory Geistové Čakovské nejprve vychází z pojetí synonymie v logice, avšak záhy přejde k pojetí synonymie v lingvistice. To jí umožnilo zvolit pevnou a jasnou metodologii, kterou rozebírá problematiku.

Publikace etnoložky Anny Veliké je věnována dějinám bádání o lidové pohádce ve středoevropském prostoru. Po teoretické stránce vychází text z problematiky žánru evropské lidové pohádky, jeho definice a znaků.

Kniha prezentuje výsledky výskumu príležitostných pamiatok staršej slovenskej literatúry, ktoré tematizujú manželstvo a úlohu manželky v ňom. Sústreďuje sa na spôsob literárneho stvárnenia manželského života a role manželky, ako aj na povahu súvisiacich básnických obrazov.

Záměrem práce je poukázat na umělecky příznakové užití hláskové instrumentace v poezii Vladimíra Holana v období vymezeném juvenilními básněmi sbírky Blouznivý vějíř (1926) a sbírkou Na postupu (1943-48), kde autor opouští vázaný verš. V centru pozornosti stojí sémantický potenciál instrumentace, tj. seskupování hlásek v osamostatnělé útvary, jeden ze způsobů básnické aktualizace zvukové vrstvy jazyka.

Monografie Aramejština knihy Zohar přináší přehled základních morfologických jevů zoharické aramejštiny. Úvod seznamuje čtenáře s rozsáhlou vědeckou diskuzí o povaze aramejštiny knihy Zohar a zachycuje vývoj jejího vnímání od doby prvních vědeckých prací, které ji prohlašovaly za pokleslý umělý jazyk, až do současnosti, kdy je klasifikována jako přirozený literární jazyk a součást širšího proudu aramejské

Pro rozpoznávání autorství básnických textů nabízí současná stylometrie řadu metod založených na analýze pestré škály textových rysů (např. frekvence slov, frekvence znakových n-gramů). Jeden podstatný aspekt těchto textů ovšem zůstává stranou, a to jejich stránka versologická. Tato kniha proto na třech korpusech básnických textů (českých, německých a španělských) analyzuje, do jaké míry lze versologické

Poutavá kniha portrétních studií romanistky Lucie Tučkové (1981) je osobitým vhledem do moderní české literatury s přesahy do 19. století a také do francouzské a italské oblasti. Autorka se přibližuje ke spisovatelům, kteří ji hluboce oslovují, a vybírá si podstatná témata, která nebývají v jejich díle na první pohled zřejmá, anebo se s nimi literární kritika doposud mnoho nezabývala.

Kniha nabízí rozbor prozaické tvorby portugalských spisovatelů Branquinha da Fonseky (1905–1974) a Domingose Monteira (1903–1980) z hlediska modality „neobvyklého“, známé v románských jazycích pod termínem „insólito” (fr. insolite). Teoretické vymezení konceptu se inspiruje především výzkumem brazilských badatelů, pro něž se jedná o modalitu sloužící k literárnímu vyjádření něčeho mimořádného, nadpřirozeného

Publikace Michala Kosáka a Jiřího Flaišmana Editologie (On náčrtu ke knize) se na novočeském materiálu věnuje metodologii ediční práce. Kniha v úvodních částech rozvrhuje základní typologii edičních přístupů a ukazuje možnosti, jak lze k vydávanému materiálu přistoupit.

Autoři nabízí poučný pohled na společenské, myšlenkové a estetické proudy moderní španělské literatury, vyvíjející se nejen v jedinečných vazbách středozemních románských literatur, ale i ve společném kontextu euroafrického a euroamerického světa. K českému čtenáři se tak dostává čtivě formulovaná informace o španělské próze, poezii, divadelní tvorbě a o jejich představitelích.

Tvůrčí akt v literatuře, při kterém vznikají prvopisy – náčrty a rané varianty –, byl dosud v českém literárněvědném prostředí analyzován pouze v rámci strukturalisticky orientované textologie. Východiskem rozvažování je distance od dosavadních konceptů a navázání na ty badatele (Alexandra Sticha, Zdeňka Mathausera), kteří vznesli vážné výhrady vůči konceptu Jana Mukařovského o záměrnosti a nezáměrnosti

Jan Opolsky has long been considered to be little more than an epigon of the Czech Decadence. By detailed analysis of his prose, this book aims to show that Opolsky is a master of sustained narrative irony and an accomplished writer in his own right.

Druhý díl ediční řady monografií Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Filologické studie je věnován jazykům literatury v nejširším smyslu slova, a to jazykům literatury umělecké (1. kapitola) a literatury neumělecké (2. kapitola), zvlášť bylo přihlíženo k aspektům mezigenerační komunikace. Název monografie Medium et scopus (tedy v překladu Médium a cíl) odkazuje na skutečnost, že jazyk obecně

Klaiscká literárnovedná publikácia zachytáva základné rysy modernej lyriky, ako je zlom a deformácia, rozširovanie hraníc, diktátorská fantázia, jazyková mágia a pod., od polovice 19. storočia do polovice 20. storočia.

Topos lesa fuguruje v množstve významných diel a stáva sa dôležitým kompozičným a významotvorným činiteľom. Topos je tu chápaný ako \'miesto s príbehom\'...

Autorův první výbor z textů sestává z projevů publikovaných v 90. letech XX. století. Některé z nich vznikly jako doprovody knižních edic, jiné jako konferenční příspěvky a zase jiná otiskla soudobá periodika.

Popredný slovenský jazykovedec prof. PhDr. Ján Kačala, DrSc. v predslove publikácie Spisovná slovenčina v 20. storočí upozorňuje, že „dvadsiate storočie vo vývine spisovnej slovenčiny si zasluhuje odbornú jazykovednú pozornosť už tým, že je to storočie, ktoré do dejín spisovnej slovenčiny a jej fungovania vnieslo neobyčajnú dynamiku a značilo pre ňu nejedno historické rozhodnutie“. Autor v krátkom

Zborník je svojho druhu prvým komplexnejším uchopením problematiky sna minimálne v slovenskom umenovednom priestore.

Výber z bohemistických literárnych štúdií, vzniknuvších v rokoch 1999 - 2005.

Zborník referátov z vedeckých konferencií a seminárov v rámci kukučínovského roka, v ktorom bol Martin Kukučín zaradený do kalendára kultúrnych výročí UNESCO ako osobnosť roka 2010 pri príležitosti 150. výročia jeho narodenia. Výber referátov zo šiestich krajín redakčne pripravil Ján Gbúr.