Rémi Brague nás přivádí k odmítnutí představy, podle níž moderní člověk žijící v post-metafyzické době, která je kulturním dědictvím osvícenství, metafyziku nepotřebuje. Snaží se ukázat, že metafyzika není vágní nadstavbou spočívající na jediném skutečném základu, dostupném ve formě vědami poznávané reality, nýbrž je nezbytná pro to, aby člověk pokládal život za dobro a chtěl ho nejen žít, ale také

Text Paula Archambaulta (1883-1950) sleduje stručným a výstižným způsobem rozvoj filosofie Maurice Blondela (1861-1949) od jeho rané formy \"filosofie akce\" k jeho pozdní zralé podobě \"filosofie konkrétna\". Tím, že uvádí Blondelovo myšlení v souvislost s francouzskými klasiky a význačnými mysliteli i s Blondelovými učiteli, otevírá nám nepřímo přístup ke kultuře francouzského filosofování vůbec.

Kantův spis Pozorování citu krásna a vznešena z roku 1764 má v celku jeho díla zvláštní postavení. Jedná se o dílo předznamenávající svým tématem Kritiku soudnosti (1790), přitom patří ještě do Kantova předkritického období.

Kniha přináší český překlad tří raných programových textů francouzského „novosokratika“ a „filosofa dialogu“ Gabriela Marcela (1889–1937), který pořídila Peluška Bendlová. Jsou to jednak eseje Existence a objektivita (1925) a Postavení ontologického tajemství a jeho konkrétní přiblížení (1933), jež se upínají k Marcelovu Metafyzickému deníku z let 1914–1923, jednak přednáška Můj základní záměr, kterou

Glosy a Fragmenty nejsou a nechtějí být odborným textem. Nekladou si za cíl zachytit konkrétní významové podhoubí, z něhož Fundovy texty geneticky vyrostly, a přímo neodkazují ani k doložitelné stránce jejich různočtení.

While Alfred North Whitehead did not dedicate any books or articles to aesthetics specifically, aesthetic motifs permeate his entire philosophical opus. Despite this, aestheticians have devoted little attention to Whitehead; most attempts to reconstruct Whitehead’s aesthetics have come from process philosophers, and even in that context aesthetics has never occupied a central position.

Reedicí studie vydané v roce 1961 se naplňuje dlouhodobá snaha dát \"druhý život“ pracím významného českého filosofa Milana Machovce (1925–2003), které formovaly čtenáře v šedesátých letech 20. století. Machovec své tehdejší knihy o Františku Palackém a Josefu Dobrovském později označoval za \"masarykovské“. Jejich napsání mu totiž bylo zároveň cestou, jak se pomalu přiblížit k Masarykovu myšlení a

Knihu Obraz a moc tvoří dvě doplňující se části: přehledová autorská studie a původní rozhovory s francouzskými mysliteli. První část knihy uvádí do problematiky komplexních vztahů obrazu a moci ve francouzském myšlení na přelomu 20. a 21. století.

Pohyby současného myšlení. Myšlení, filozofické nevyjímaje, je aktuální, to jest nějak nové, jen tehdy, pokud se pokouší překračovat své vlastní hranice.

Pojem „světový názor“ je v současných českých humanitních vědách spojován především s pojmem „ideologie“, ba je s ním dokonce ztotožňován – přičemž „ideologií“ se zpravidla myslí normalizační podoba marxismu-leninismu. Avšak historie pojmu ve skutečnosti začíná pravděpodobně už v Kantově Kritice soudnosti (1790). Fascinující dějiny daného konceptu pak pokračují různými specifickými aktualizacemi například

„Zbig“ osloví každého čtenáře, kterému není lhostejný svět kolem nás. Kniha předkládá řadu osobních vzpomínek, zážitků z neveřejných jednání či dosud nezveřejněných detailů z života klíčové osobnosti americké zahraniční politiky 20. století, Zbigniewa Brzezinského.

V letech 1974–1976, kdy zestárlý Fromm pracoval na díle Mít, nebo být, napsal mnohem více kapitol, než kolik jich bylo skutečně užito v knize, jež poprvé vyšla v roce 1976. Některé z nich obsahuje právě tento svazek.

Kniha Intencionalita a apriorita. Studie ke vztahu Brentanovy a Husserlovy filosofie představuje základní pojmy Brentanovy deskriptivní, apriorně orientované psychologie s důrazem na tu část Brentanovy nauky, na kterou navázala fenomenologie Edmunda Husserla, přičemž rozebírá i některá aristotelská východiska Brentanova projektu.

Sborník pokrývá reprezentativní geografickou i historickou oblast: od nejstarších čínských snů, zaznamenaných za vlády dynastie Shang (13. st. př. n. l.), a snů, o nichž mluví indické upanišady, přes sny egyptské Střední říše, sny staré Mezopotámie a Syropalestiny, sny starého Řecka či sny v pojetí rabínského judaismu, až po pojetí spánku a snů ve středověké kultuře Arabů, starých Seveřanů a křesťanů.

Poznámky o barvách, jeden z posledních Wittgensteinových textů, jsou ojedinělou ukázkou „případové studie“, v níž se pojednává o konkrétním předmětu. Wittgenstein se zaměřuje na „jazykové hry“, které s barvami hrajeme.

Autor svým typickým, nekompromisním a čtivým stylem postupně ve čtyřech kapitolách zkoumá sebevraždu z pohledu psychologického, eticko-náboženského, filozofického, sociologického či právního. Přitom, jak uvádí Jindřich Štyrský, při myšlení a tvorbě vede Brouka jeho \\\\odvaha domysliti vše do konce, odvaha zpřetrhati společenské předsudky, nebáti se brutality ani cynismu, neboť teprve naprosto svobodný,

V monografické studii Dobro a ctnost pohledem etických a náboženských koncepcíjsou jednotlivé kapitoly vykresleny jako tematické portréty vybraných myslitelů, z nichž krystalizuje jasnější představa o tom, jak se etika jako filosofický obor konstituovala v průběhu dějin západní filosofie a jak se její klíčové termíny dobro a ctnoststaly centrem její pozornosti. Leitmotivem studie, jak už bývá v této

Další svazek Acta Comeniana přináší sedm studií, které se převážně zabývají tématy z intelektuálních dějin 16.–18. století. Vedle analýzy nově objevených vatikánských pramenů k ranému vlivu antitrinitáře J. Palaeologa se zabývají i vlivem F. Patriziho na J. A. Komenského a jeho herbornského učitele J. H. Alsteda, dosud neidentifikovaným spisem Alstedova spolupracovníka J. H. Bisterfelda, cestopisem

Václav Cílek jako editor a spoluautor navazuje na úspěšnou knihu Tři svíce za budoucnost. Ke spolupráci přizval znovu respektované české sociology, filosofy, publicisty, psychology, historiky, přírodovědce, i další autory, kteří se zabývají vyhlídkami na život v dočasném chaosu, mj. Miroslava Bártu, Václava Bělohradského, Petra Druláka, Vladimíru Dvořákovou, Cyrila Höschla, Petra Hrušku, Jana Kellera,

Dílo Formální a transcendentální logika, uveřejněné v roce 1929, je posledním dílem o logice, kterému mohl dát definitivní podobu ještě Husserl sám. Problematiku, které byla věnována jeho Logická zkoumání, v něm zpracoval způsobem, který odpovídá výsledné