Jadrom knihy Štátne symboly Slovenskej republiky sú základy praktického používania štátnych symbolov Slovenskej republiky, ilustrované početnými príkladmi ich správneho aj chybného aplikovania v každodennej praxi aj v slávnostných chvíľach. Kniha obsahuje aj erbovú a vlajkovú etiketu, ktorej podstatou je úcta k vlastným i cudzím symbolom. Autor uvádza aj históriu vzniku a vývoja štátnych symbolov SR

Evanjelický cintorín pri Kozej bráne bol založený koncom 18. storočia a nachádza sa uprostred evanjelickej štvrti, ktorú ohraničuje Župné námestie, Suché mýto, Palisády, Kozia a Šulekova ulica. Leží v blízkosti evanjelických kostolov, bývalého evanjelického lýcea a nemocnice. Mená na náhrobkoch svedčia o bohatej histórii tejto časti mesta: ležia tu známe osobnosti z obdobia národného obrodenia, významní

Jan Pauer rekonstruuje ve své práci průběh událostí, které vedly k invazi vojsk států Varšavské smlouvy do Československa v srpnu roku 1968 a následně k první etapě nástupu normalizace v Československu. Na základě své spolupráce s bývalou československou vládní historickou komisí pro přezkoumání událostí roku 1968 v Československu měl k dispozici nejen materiály pocházející z archivů bývalého Československa,

Arcibiskup Jan Fridrich (Bedřich) z Valdštejna (1642–1694) patří k významným postavám českých dějin 17. století. Ve jeho druhé polovině představoval právě on nejvyšší autoritu českého duchovenstva – organizoval rekatolizaci, mj. prostřednictvím spolupráce s církevními řády, rekonstrukce farní sítě, literárního mecenátu a dalšími metodami. Tato stránka působení Jana Fridricha z Valdštejna je velmi důležitá

Zaujímavé detaily z archívov o Hrade v jeho starej podobe i stáročných premenách. Autor nás zavedie do komnát so vzácnymi umeleckými dielami a rozpráva o živote obyvateľov Hradu.

Kniha komplexně zpracovává drogový problém v Československu od roku 1938 do roku 1989, kdy u nás byly u moci totalitní režimy – vláda Protektorátu Čechy a Morava, kontrolovaná německými okupanty, a poté komunistický režim. Publikace je rozdělena do tematických bloků obsahujících nástin mezinárodní situace a poté rozbor stavu v Československu.

Trochu zvláštní inzerát, který vyšel v Plzeňském deníku na přelomu března a dubna 2004, se tázal po osudu lidí zmizelých na počátku padesátých let při pokusu o přechod hranic. Z česko-bavorského a česko-rakouského pomezí se tehdy stala nebezpečná džungle, ve které se objevily bezcitné, bezohledné a ziskuchtivé šelmy využívající snahu lidí po útěku za hranice pro nejhorší kriminální skutky.

Nacistické zločiny spáchané v průběhu druhé světové války neměly do té doby v celosvětových dějinách obdoby. Reakcí československé exilové vlády bylo připravení tzv. velkého retribučního dekretu, který na osvobozeném území zřizoval mimořádné lidové soudy.

Po skončení prvej svetovej vojny, zániku Rakúsko-Uhorska a vzniku Československa stála pred slovenskými učiteľmi neľahká, ale o to dôležitejšia úloha – vybudovať slovenské školstvo. Práve toto obdobie zachytáva Kronika školského inšpektorátu v Liptovskom.

Emigrace katolického kléru z Čech a Moravy, jež proběhla za husitských válek, představuje unikátní fenomén evropských dějin. Katolickou, nacionalistickou i marxistickou historiografií bývaly okolnosti této emigrační vlny zjednodušovány a často líčeny podle ideologických požadavků.

Soubor studií vybraných z díla předního českého historika Eduarda Maura, jenž od roku 1962 působí na Filozofické fakultě UK a od roku 2003 zároveň na Univerzitě Pardubice, je důkazem o neobvyklém rozpětí jeho zájmů. Ve svém rozsáhlém díle se Maur věnuje především hospodářským a sociálním dějinám raného novověku a historické demografii.

Cesta pátého dílu \"Erbovní mapy\" nás zavede do krajiny severozápadně od Prahy. Mapuje území bývalého Slánského kraje připojeného v roce 1714 k Rakovnickému kraji.

Československá společnost procházela po komunistickém převratu v únoru 1948 velmi obtížnou etapou, v níž probíhala rozsáhlá sociální transformace, celková přestavba ekonomiky a instalace pevné diktatury jedné strany. Kolektivizace venkova představuje jednu z charakteristických událostí tohoto období.

Nový, už 14. díl Toulek českou minulostí líčí složitou, avšak překvapivě úspěšnou cestu mladého českého společenství až k ustavení samostatného státu Čechů i Slováků. Kromě bolestných dramat první světové války na evropských frontách i v týlu rozkládající se habsburské říše věnují Toulky hlubší pozornost osobnosti a historické roli Tomáše G. Masaryka a jeho osvoboditelské zahraniční misi.

V knihe z histórie kultúry v rázovitom slovenskom regióne Začiatky bigbítu na Kysuciach ide o zachytenie vývoja hudobnej avantgardy, o spomienky a svedectvá. Autor sa vracia k obdobiu, ktoré sa odohralo zhruba pre 40 – 45 rokmi.

Jádrem monografie je kritická edice dobového barokního životopisu sv. Jana Nepomuckého z pera jezuity Maxmiliána Wietrowského (1729), a to paralelně latinského originálu i dobového českého překladu.

Dvojica autorov - novinárov sa vydala po stopách historických návštevníkov Bratislavy, ktorí svojou osobnosťou vniesli pečať do stáročnej bohatej histórie hlavného mesta Slovenska.

Autor na příkladech konkrétních osob a jejich životních příběhů zobrazuje formou drobnokreseb osudy romského etnikaod jeho vstupu do země na počátku 15. století, přes jeho pronásledování a vyhošťování, pozvolnou toleranci a usazování, vznik prvních romských osad a málo ochotné přijímání usedlíků do domovského svazku příslušných obcí až po postupnou integraci, která byla násilně přerušena masovými deportacemi

Publikace zpřístupňuje na mapách, kartografických modelech, vyobrazeních, grafech a kartogramech hierarchicky uspořádaný soubor vybraných poznatků moderní české historické vědy po roce 1989 vztahujících se k českým a slovenským dějinám, zasazených do evropského, především středoevropského prostoru. Cílem projektu bylo zpracování výsledků historického bádání v mezinárodních souvislostech kartografickou

Stolní společnost kolem Vladimíra Macury (v první fázi Petr Čornej, Jan Lukeš, Petr Kovařík a Vladimír Novotný, posléze rozšířená o Jasnu Hlouškovou, Pavla Janouška, Antonína Kostlána a další) začala v osmdesátých letech na Macurův popud psát „stolní paměti“. Pod názvem Dopijem a pudem postupně vznikala originální memoárová próza, kterou Vladimír Macura jako jediný ze stolní společnosti nadále doplňoval