Celý čas sa snažím sebe samému protirečiť. To neznamená, že mažem stopy, ale chcem získavať nové skúsenosti.

První publikace u nás o ekologických aspektech, šetrnosti a soběstačnosti, ohleduplnosti a únosnosti, neplýtvavosti a obnovitelnosti, nových příznacích umělecké tvorby. Mladá autorka nás průkopnicky a objevně seznamuje s novými atributy umění a zejména divadla, které mají též nezanedbatelnou morální dimenzi - ekologickou mravnost.

Autorský kolektiv: Jana Soprová, Michal Zahálka, Karel Král, Jan Vedral, Walter Nagy, Vít Pokorný, Petra Hanušková, Klára Fleyberková, Petra Lásková, Eva Kyselová, Zuzana Augustová, Daniela Jobertová (ed.), Jan Jiřík, Eva Daníčková, Marcela Magdová, Vladimír Fekar, Martina Schlegelová, Marie Špalová, Jana Špalová, Tomáš Kobr. Fenomén scénického čtení, jemuž je věnována monografie s výmluvným názvem

Divadelní pedagožka, kritička, redaktorka a překladatelka Eva Uhlířová (1933-1969) publikovala převážně v divadelním tisku, v Divadle a Divadelních novinách. Její první studie a recenze jsou z roku 1957, poslední kritiky z roku 1968, počátkem roku 1969 se její dráha tragicky uzavřela dobrovolnou smrtí.

Martin Porubjak písal veľa, veľmi dobre a o širokom okruhu tém. Z jeho textov by sa dala zostaviť kniha politických komentárov a glos, kniha osobných spomienok na zaujímavých ľudí, s ktorými sa priatelil a spolupracoval, kniha cestopisných čŕt – a samozrejme kniha, a nie jedna, o divadle.

Čaro bábky je kniha pamätí zakladajúcej členky Štátneho bábkového divadla v Bratislave. Zahŕňa osobné spomienky autorky na jej umelecké aktivity, na osobnosti, ktoré sa zaslúžili o rozvoj bábkového divadelníctva na Slovensku, ako aj na cesty s bábkami po svete.

Práce vychází z podrobného pochopení problematiky skupiny Neslyšících spoluobčanů v jejich míře, způsobu a úrovni vzdělání, jisté výlučnosti kultury, způsobů komunikace mezi sebou a se světem a potřebám kreativního vyjádření i sebevyjádření. Protože základním tématem práce je rytmusjakožto jedna ze složek tvořících kreativní prostředí a tvůrčí i komunikační možnosti, musela se autorka věnovat rytmu

Od antické tragédie k postdramatickému divadlu: v sedmi přehledně strukturovaných kapitolách představuje Andreas Kotte dějiny evropského divadla od starověku po současnost. Všímá si impulsů, novinek i rušivých zlomů ve vývoji divadelního umění stejně jako proměn podmínek, v němž probíhal: kde leží kořeny divadla?

Před dvaceti lety zaujaly čtenáře vzpomínky M. Macháčka Zápisky z blázince. Nyní vychází druhý svazek z pozůstalosti významného českého herce a režiséra, který vypovídá svou autenticitou o zážitcích a postojích autora z doby normalizace, která dramaticky poznamenala život a tvorbu českých umělců.

Pavis přináší doposud chybějící konceptuální rámec pro analýzu divadelních, tanečních a pantomimických představení s přesahem do filmové analýzy. Kniha provede čtenáře od detailu hercova výrazu a gesta až po společenský kontext, ve kterém dílo vzniklo.

Kniha je ohlédnutím za dětstvím a mládím básníka, textaře, rozhlasového redaktora a člena-zakladatele Divadla Járy Cimrmana – Miloně Čepelky. Příběh tohoto „Opočeňáka” narozeného roku 1936 v nedalekém Pohoří autorka zpracovala na základě záznamů rozhovorů, které s Miloněm Čepelkou vedla při přípravě své kvalifikační práce, obhájené na Univerzitě Pardubice.

Miroslav Horníček – umělec, jehož lze jen těžko charakterizovat jedním slovem, byl zkrátka výjimečný. Jeho nadčasový smysl pro humor, přirozenou noblesu, pronikavý intelekt, pracovitost a vzácné herecké nadání připomíná výpravná publikace, která vychází u příležitosti stého výročí umělcova narození.

Tyl – Hálek – Adámek – Vrchlický – Jirásek – Mrštíci – Preissová – Hilbert – Kvapil – Dyk – Mahen – Čapek – Medek – Langer – Topol ad.: Česká dramatika funguje v předkládané studii nejenom v přísném smyslu jistého uměleckého žánru, ale poukazuje současně k české historii chápané jako drama. Východiskem je tedy přesvědčení, že jistá suma dramatických textů představuje svéráznou (aktivní) projekci přemýšlení,

Surové kousky ze života lidí. Antologie nejlepších textů pražského Kulturně divadelního spolku Puchmajer, sdružujícího četné výrazné autorské a komediální osobnosti.

Slovem „legenda“ je dnes označován kdekdo, ale osobnost Jiřího Suchého vrací tomuto označení původní význam. Tento knižní rozhovor je bilanční - vznikl k jeho pětaosmdesátinám.

Významný divadelní dramaturg a profesor DAMU nabízí ucelený pohled na dramaturgii, obor, který jinak neoplývá odbornou literaturou. Je to souhrn obecných poznatků a vlastních zkušeností z bohaté dramaturgické praxe, doplněný literaturou ke studiu dramaturgie.

SkriptumAlexeje Pernici, zabývající se fenoménem hry, je rozděleno do dvou rozdílných částí. V první, která je zaměřena hlavně na oblast víceoborového hledání kořenů tří základních herních prvků, má hlavní postavení antropologický přístup ke hře, který postihuje hru v postavení jedné ze sociokulturních univerzálií.

Monografia jedného z divadelných súborov Pražskej päťky, pantomimickej skupiny Mimoza, ktorej hlavnými predstaviteľmi boli David Vávra a Tomáš Vorel.

Divadlo a iluze je knižní podoba disertace, s níž autor v roce 2011 úspěšně ukončil doktorská studia. \"Jedna z věcí, které mě vždycky nejvíc fascinovaly, byl způsob, jak divadlo dokáže divákem manipulovat během představení.

Názov monografie Nadeždy Lindovskej nielen vytyčuje terén jej bádateľského úsilia, ale je aj metaforický. Anton Pavlovič Čechov nestavia do centra svojich hier udalosti, deje, ale ľudské vnútro.