Příběhy knížky Zimní záře navozují nejen atmosféru Vánoc, ale mohou nás při četbě příjemně naladit pro zdánlivě smutné období zimy. Vykouzlí v našich představách jiskřivé závěje i bělostný sněhový závoj zahalující kraj do roušky neproniknutelných krás a záhad zimy.

Leonardo Padura (1955) je jedným z najprekladanejších kubánskych spisovateľov novej generácie. Román Ako prach vo vetre je kronikou spoločensko-politickej situácie na Kube od druhej polovice minulého storočia po súčasnosť.

Čas nezadržitelně uhání, a než se nadějeme, koloběh roku nás opět dovede k období adventu, kdy se den namnoze krčí pod nadvládou temné noci zabydlené zlovolnými bytostmi a nastávají takřka dokonalé podmínky pro vypravování úděsných, tajuplných příběhů. V duchu přísloví do třetice všeho dobrého i zlého proto přinášíme již třetí pokračování antologie štědrovečerních hororů, jež znovu poodkryje radostnou

V láske určujú pravidlá peniaze a postavenie. Po manželovej smrti sa musí pani Dashwoodová vysťahovať s tromi dcérami z rozľahlého panstva, v ktorom prebývala dlhé roky.

Další zápisky starého prasáka jsou jedním ze tří posmrtných výborů z několika stovek novinových sloupků, jimiž Charles Bukowski přispíval v letech 1967-1984 do čtyř \"undergroundových\" tiskovin, což vysvětluje inspiraci Dostojevského románem Zápisky z podzemí v názvu. Jedná se opět o pestrou várku peprných aforismů, nekompromisních úvah, hrubozrnných historek z kriminálů, barů a dostihů, fantaskních

Mŕtvy básnik nepíše. Preto je dôležité zostať nažive.

Hrůzný román Andreje Platonova známý pod tajemným názvem Čevengur, vznikal v letech 1926–1929. Historicky zahrnuje období předrevoluční, dále éru válečného komunismu a nakonec dobu NEPu. Lze ho vnímat jako předehru „kolektivizačního“ hororu Jáma.

Univerzálny génius Blaise Pascal (1623 – 1662) je jedným z najvýznamnejších matematikov a fyzikov v histórii ľudstva a zároveň patrí medzi najpoprednejšie postavy dejín filozofie. V Myšlienkach sa zrkadlí mnohovrstvové myslenie jeho veľkého ducha.

Tretia časť úspešného cyklu nórskej autorky Maje Lunde o tom, ako človek ovplyvňuje život na Zemi. Kôň Przewalského je jediný žijúci zástupca vyhynutého koňa divého.

Úspěšný byznysmen ze Senegalu, hongkongská žena v domácnosti, německý pilot nákladního letadla, indický zahradník v luxusní katarské rezidenci nebo matka dospělého Angličana léčícího se s rakovinou prostaty. Dvanáct lidí na palubě dvanácti různých dálkových letů obkrouží během několika desítek hodin celou Zemi.

Max a Izák jsou siamská dvojčata. Když se v roce 1899 narodí, matka se o ně nedokáže postarat, a tak se přičiněním tety ocitnou jako hříčka přírody v místním cirkuse.

Píše se rok 1988 a devatenáctiletý Karl Ove přijíždí po prázdninovém putování Evropou s velkým očekáváním do deštivého Bergenu. Je jedním z hrstky studentů přijatých na Akademii tvůrčího psaní a zdá se, že tedy i krůček od svého snu stát se spisovatelem.

V poetickém vyprávění Dříve než do snů… sledujeme životní příběhy postav několika generací. Hlavní pozornost je věnována linii rodu Kolrossů, který má své kořeny v pošumavském českém městečku Čachrov, ale také ve vedlejším německém Jesení.

Margaret Atwood je kanadská spisovateľka, poetka, feministická a politická aktivistka. Je nositeľkou viacerých prestížnych literárnych ocenení vrátane Bookerovej ceny.

Prostredníctvom príbehu dvoch sedemnásťročných mladíkov zo severného Nemecka, ktorí sú nútene regrutovaní na front, Rothmann približuje hrôzy a barbarstvo vojny. V nástojčivých, magických, no realistických obrazoch autor rozpráva o poslednom vojnovom predjarí v Maďarsku a ťažkých prvých týždňoch mieru.

V románu, jehož děj je umístěn do 80. let 20. století, těží autorova tvůrčí invence ze vzpomínek sahajících hlouběji do minulosti, které se prolínají s prvky fantastického realismu. Podobně jako další Peixotovy prózy vyvěrá i tato z obav o budoucnost rodného kraje Alentejo, oblasti sužované suchem, a v důsledku toho nedostatkem pracovních příležitostí a drastickým vylidňováním.

Drsňák Hank Chinaski líčí své dospívání v Los Angeles, poznamenané despotickým otcem, šikanou ve škole, bídou za hospodářské krize a narůstajícím pocitem odcizení, jemuž čelil vzdorem, násilím a únikem do světa literatury. Tento nejlepší Bukowského román je vyprávěn s typickým gustem a ironickým humorem, navíc dokonale vykresluje atmosféru doby.

Autor, rozprávač príbehu, napísal pre Le Monde erotickú poviedku o žene svojho života. Táto poviedka však ukončila ich vzťah.

Příběh je rozprostřen do dlouhého období pětadvaceti let i velkého prostoru - dějištěm je nejprve kraj Chaco na severu Argentiny, potom se přesouvá do metropole Mexika. Formálně je vyprávěním v první osobě k nepřítomnému posluchači, ústřední postavou je bezejmenný emigrant, který v době vojenské diktatury v rodné Argentině žije v mexickém exilu.

Román Adriana je pozoruhodný již svou formální stránkou. Titulní hrdinka je od počátku přítomna jen nepřímo – v posmrtnýchvzpomínkách a samotný vypravěč, mladý spisovatel Teodor, ji nikdy nespařil, takže Adrianin příběh je převypravován hned ve zdvojené perspektivě: poprvé Adrianou mladé společnici Juře, Teodorově sestřenici, podruhé vlastnímu vypravěči, který Juřin skaz (dojem překotnosti mluvy, iluze