Geniální, puntičkářský a nezaměnitelný detektiv oslavil sto let své existence v klasické krimi. Coby milovník řádu a metody by jistě ocenil přehledné představení příběhů, v nichž se objevil – jak knižních, tak divadelních, rozhlasových, televizních i filmových, ať už vyšly z pera jeho stvořitelky Agathy Christie, či se jich ujal někdo jiný.

V minulém desetiletí se v poezii pro děti objevila řada nových jmen i originálně koncipovaných výborů. Předkládaná kolektivní monografie sleduje nynější vývoj a mapuje nakladatelský a autorský pohyb v tomto segmentu.

Kniha, jež byla přeložena do více než dvanácti jazyků, je originální analýzou jak porozumět vzniku, šíření a celosvětovému hodnocení literatury. V první části autorka, francouzská literární kritička a socioložka, popisuje vznik mezinárodního literárního prostoru, přičemž jeho kořeny nalézá již v polovině 16. století, kdy se v boji proti nadvládě latiny začal utvářet francouzský \"literární kapitál\",

Kritické vydání rozsáhlého klasického díla Jiřího Levého České teorie překladu – prvních dějin překladu v národní literatuře. Zahrnuje studii Vývoj překladatelských teorií a metod v české literatuře a komentovaný výbor původních statí a úvah českých překladatelů i teoretiků překladu od konce 15. století do konce druhé světové války – od časů Hasištejnského z Lobkovic přes rané i pozdější obrozence

Bubáčci, stejně jako dříve vydané výbory Struktury a Obtisky, představují osobitou koláž Kožmínova soukromého, akademického i kulturního života, avšak objevuje se v nich i řada pronikavých filozofických reflexí, aforismů, komentářů k literárním dílům, filozofickým textům apod. Vydáním Bubáčků (název je aluzí Skácelovy básně) bude dovršen nejen původní autorský záměr, ale kniha zároveň přispěje k hlubšímu

Kolektivní monografie zprostředkovává akademickou diskusi vedenou na sympoziu Umění a kultury střední Evropy, které se konalo v roce 2018 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Záměrem sympozia bylo po sto letech reflektovat epochální změnu, která se ve střední Evropě odehrála z různých pohledů a bez oslavných gest a cílů.

Nejnovější básnické zachycení uplývajícího času a pomíjejícího světa autorova mládí vychází pod mnohoznačným názvem Opovážení a zahrnuje verše z let 2018–2019. Jako v předchozích sbírkách i tentokrát probleskuje lehkou nostalgií vždy paprsek smířlivého okouzlení a moudrého životního optimismu.

V roce 2011 uplynulo 100 let od založení Kanceláře Slovníku jazyka českého - pracoviště, jež se stalo bezprostředním předchůdcem dnešního Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR. Publikace obsahuje příspěvky věnované tomuto výročí, které se zčásti vracejí do minulosti: do historie češtiny, české jazykovědné bohemistiky i do historie jazykovědného výzkumu v ÚJČ.

Proč vznikají dětské knížky? Jak můžeme literaturu pro děti definovat?

Almanach shrnuje čtyřiadvacet příspěvků z konference a čtenářského setkání v tasovské sokolovně 16. a 17. září 2016 a tři přednášky zahraničních slavistů Xaviera Galmiche, Josepha Normona Rostinského a Alexandera Wölla, kteří se poetikou Demlova díla zabývají dlouhodobě a na jaře 2017 vystoupili na toto téma v Ústavu pro českou literaturu v Praze. Kniha se neobrací pouze k odbornému publiku.

Svazek obsahuje písemné verze příspěvků z 10. ročníku mezinárodní konference interFaces, která proběhla ve dnech 15. až 22. května 2015 na pražské Univerzitě Karlově. Mladí badatelé - studenti a doktorandi, kteří se zabývají bohemistikou, germanistikou či polonistikou - ze tří zemí a univerzit (Praha, německé Lipsko a polská Vratislav) se soustředili na otázky související s tématem vícejazyčnosti.

Cílem edice Studie z korpusové lingvistiky, vydávané Nakladatelstvím Lidové noviny a projektem Český národní korpus od roku 2006, je poskytovat prostor pro výzkum prováděný pomocí jazykových korpusů, tj. rozsáhlých souborů autentických textů v elektronické podobě. Výhodou takového přístupu je jeho empirická podstata, opakovatelnost postupů a důraz na živý jazyk a typický úzus.

Jan Opolsky has long been considered to be little more than an epigon of the Czech Decadence. By detailed analysis of his prose, this book aims to show that Opolsky is a master of sustained narrative irony and an accomplished writer in his own right.

Učebnice dějin čínské literatury plánovaná ve třech dílech postupně obsáhne dějiny čínského písemnictví od nejstarších dob až po konec období raného středověku (tj.zhruba 1000 př.n.l. až 600 n.l.). Je koncipována jako systematické uvedení do tématu založené na interpretaci primárních pramenů a na nejnovější sekundární literatuře. Druhý díl se věnuje literatuře, krásné, dějepisné i filosofické, období

Matěj Lukšů (1868-1931) patřil bezesporu k nejbližším přátelům Otokara Březiny (1868-1929). Jejich vztah trval od studentských let do smrti velkého symbolistického básníka. Za tu dobu přerostly jejich kontakty ve výsostné přátelství, v němž byl Lukšů Březinovi nejen společníkem, ale též rádcem a pomocníkem a nakonec, spolu s Emanuelem Chalupným, také básníkovým dědicem a vykonavatelem závěti.

Antológia poézie ruskej moderny, ktorú zostavil Valerij Kupka, predstavuje reprezentatívny výber z tvorby 25 básnikov – predstaviteľov poetických smerov konca 19. a začiatku 20. storočia (starosymbolizmus, mladosymbolizmus, akméizmus a básnici, ktorí nepatrili k žiadnemu zoskupeniu). Autori sú v antológii uvedení podľa príslušnosti k jednotlivým zoskupeniam. Ukážky básnickej tvorby sprevádzajú životopisy

Kniha analyzuje jednotlivé smery, skupiny a ich významných predstaviteľov od vzniku moderny až po postmodernu, a to na základe nových poznatkov, uvolnených archívnych a iných materiálov, publikovaných v Rusku i v zahraničí.

Publikace Julius Zeyer a jeho vztah k francouzské kultuře přináší mnoho nových poznatků zejména z oblasti autorovy inspirace francouzskou literaturou, ale také z jeho života. Široké téma jsme zúžili na několik okruhů, a to na Zeyerovy cesty do Francie, kontakty s tamějšími umělci, četbu francouzské literatury a francouzské genetické prameny jeho děl.

V tomto neopakovatelném počinu se setkávají největší literární hvězdy, žijící klasikové české science fiction – Ondřej Neff (Lunární cyklus), Vladimír Šlechta (Oggerd), Jaroslav Velinský (Christy Bigs), Jiří W. Procházka (Rox\'n\'Roll) a Vilma Kadlečková (Legendy o argenitu). Každý přichází s krátkým románem nebo novelou, každý s dosud nepublikovaným příběhem spadajícím do jeho nejznámější románové

Hoci Tajovský patrí medzi čítankových autorov, až táto prvá monografia o jeho prozaickom diele odhaľuje, ako málo a povrchne ho poznáme. Autorka odstraňuje nánosy tradovaných a poväčšine ideologicky deformovaných výkladov tohto autora, po novom interpretuje notoricky známe prózy a upozorňuje aj na jeho doteraz nepovšimnuté i vedome obchádzané texty.