Šest krátkých povídek zakotvených v běžných tématech. Tedy zdánlivě běžných… Věnují se mj. lásce, touze či ztrátě, ovšem tyto stránky lidského života pojímají nejednoznačnou formou alegorické a ambivalentní prózy.

Padesátá léta v Československu byla dobou děsivého komunistického teroru, který znejistil mezilidské vztahy. Mnohdy nebylo vůbec jasné, komu lze a komu nelze věřit.

Říká se, že první láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatujeme jeho číslo. Hrdinové Zamilovaných povídek Michala Viewegha, Petry Soukupové nebo Petra Šabacha o tom vědí své – a hořkosladkými příběhy jistě v mnohých rozdmýchají nostalgii.

Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá.

Vitka je příběh o závratném vzestupu mladé talentované ženy, která se dokázala prosadit v oblasti dodnes vyhrazené především mužům. Její život byl fascinující směsicí výjimečného nadání, píle a neústupnosti, ale také svobodomyslnosti, kterou šokovala své okolí.

Román mapující historii pohraničí, zasazený do Vimperku roku 1987, nástupu perestrojky, pražské návštěvy Michaila Gorbačova, ale i sílícího ekologického hnutí, vnitropolitického zápasu uvnitř KSČ a tragických ozvěn sovětské invaze. Velitel místní stanice VB se před festivalem Setkání mládeže Šumavy chystá na návštěvu významného politického hosta a snaží se zabránit všem provokacím.

Děj fantaskní prózy je zasazen do blízké budoucnosti (konec 21. století). Lidská civilizace tehdy prošla (před více jak čtyřiceti lety), časy hlubokých systémových krizí, společenského chaosu, pandemií a lokálních válek. Lidé, ti kteří přežili, museli přehodnotit většinu dosavadních zvyků, samozřejmých daností a dosavadních způsobů existence.

S láskavým humorom napísaná kniha o radostiach i strastiach záhradníka v priebehu celého roka. Skvost českej klasickej literatúry na Zlatom fonde SME.

Sbírka příběhů - které se podle všeho nestaly, ale rozhodně stát mohly - vznikla během autorových výzkumných toulek velmi podivnými ekosystémy Máchova kraje. Krátké texty s delší komiksovou přílohou vyrostly z atmosféry skal, lesů, hospod a rašelin mezi Doksy, Českou Lípou, Ralskem a Mimoní.

Poslední knihou, která vyšla ještě za života básníka, překladatele a editora Petra Mikeše (1948 – 2016), jsou jeho netypické, střípkovité memoáry. Autor v nich volně sleduje chronologii vlastní životní i tvůrčí cesty.

V pořadí pátá v řadě „divadelních novel“ vychází opět s ilustracemi Romana Karpaše. Zavede nás do jednoho divadla, které řeší krizi původní divadelní tvorby dramatizacemi slavných děl světové prózy.

Kniha Řvoucí čtyřicítky Reginy Andrásové vypráví svižně, s nevšedními postřehy a humorným nadhledem o všedních i svátečních příhodách, partnerských vztazích a rodinách tří současných čtyřicátnic. Vypravěčka Lada i její dvě kamarádky z dětských let – Jana a Soňa – vyrůstaly v předlistopadové době nedaleko Prahy.

Stanislav Struhar se narodil v roce 1964 v Gottwaldově, dnešním Zlíně. V roce 1988 emigroval spolu s manželkou do Rakouska, jejich syn je mohl následovat až po pádu železné opony.

Soubor svěže psaných úvah spisovatele a publicisty, žijícího od 70. let v Hannoveru, reaguje na naléhavé a bohužel mnohdy tabuizované problémy dnešního globalizovaného světa i našeho národního života. Zamýšlí se nad identitou a perspektivami západní civilizace, nad rysy české povahy a jejími stereotypy vnímání dějin, nadzdroji ideologických i hospodářských konfliktů planety.

Básnická sbírka, dokončená před deseti lety, vychází tiskem poprvé. Zahrnuje lyrické verše i básně v próze, v nich nejvýraznější místo zaujímají úvahy o existenci člověka v dnešním světe, máchovský pocit ohroženosti a nestálosti pozemského života.

Poviedkový súbor, do ktorého prispelo niekoľko úspešných spisovateľov a spisovateliek ( M. Viewegh, P. Šabach, I. Pekárková, I. Chaun a ďalší...) obsahuje milostné príbehy, v ktorých je medzi partnermi výrazný vekový rozdiel.

Zbierka popolnočných mailov cezpoľného bežca, ktorý to naposledy otočil, i keď už všetci spali.

Román, ktorý možno pokojne nazvať pravou spoločenskou kritikou so zábavným príbehom, v ktorom sa nakoniec s chuťou a vlastne s pochopením zasmeje autorka nielen protagonistom, ale aj sama sebe. Preklad Jana Zoubková.

Svazek soustřeďuje v úplnosti samostatnou prozaickou a dramatickou tvorbu J. Čapka (1887–1945) do roku 1930: povídkové knihy Lelio a Pro delfína, časopisecky publikované práce Živý plamen, Tři prózy, Podzim 1914 a Chlapec, divadelní hru Země mnoha jmen a torzo dramatu Gassirova loutna, filmová libreta Lakomec a Moc pověry a konečně i prózu Stín kapradiny. V chronologickém uspořádání představuje Čapkovu

„Bylo nás pět? Ne, dva,“ vzpomíná Domek pana Stilburyho na dětství žité s mladší sestrou v rodině herečky a spisovatele.