Je silvestr roku 1938, v Lowellu v Massachusetts chumelí a parta šestnáctiletých kluků vesele a trochu nejistě kráčí na taneční zábavu. Pro jednoho z nich bude tenhle večer osudový: Jack Duluoz, autorovo alter ego, totiž v tančírně potká sedmnáctiletou Maggie Cassidyovou.

Noc nič nezadrží je hlboko osobným, až intímnym rozprávaním autorky o svojej matke Lucile. Nutkavá potreba uchopiť jej život prenasledovala Delphine de Vigan od matkinej samovraždy.

Nekropole je jedna z nepřekládanějších knih slovinského prozaika a esejisty Borise Pahora z italského Terstu. Podává v úplnosti obraz života (neživota, smrti) v lágru.

Uličky pamäti. Uličky vo favele.

Je vůbec možné najít dokonalost, když všechno kolem je relativní? Když se před vámi objeví kavárna Přístav, už není třeba se trápit.

Maxim Gorkij (1868–1936) je jednou z nejpozoruhodnějších postav ruské literatury. Tento skutečný „muž z lidu“ právě mezi oním lidem čerpal témata pro svá malá i velká díla – a tak je i hodnocení jeho tvorby velmi rozmanité: jedni ho označují za génia a mistra literární epiky, jiní zase za pouhého sběratele laciných banalit.

Po získání doktorátu z biologie si Catherine Ravenová postavila malou chatu v odlehlém koutu Montany. Tou dobou žila v izolaci nejen fyzické, ale i citové.

U dveří pařížského domu stárnoucího malíře se jednoho dne objeví mladá žena. Oficiálně proto, aby slepému Edgaru Degasovi pomohla uspořádat jeho sbírku písemností a uměleckých děl.

Epický vrchol posledného dielu trilógie: Pád titanov a Zima sveta. Follettov historický obraz 20. storočia dojíma, strháva, dokonca poburuje, a v tom je autorovo majstrovstvo.

„Můj deník je tou částí mého já, která by jinak přetekla přes okraj a přišla by nazmar.“ Americký spisovatel a přírodovědec Henry David Thoreau si vedl deník čtyřiadvacet let. První český výbor z rozsáhlého díla ukazuje celou šíři autorovy osobnosti.

Nejpozoruhodnější současný ukrajinský spisovatel Taras Prochasko přepisuje historii rodných Karpat a s nimi celé střední Evropy, ve které je, jak známo, vše provázáno a všechno souvisí se vším. Nepíše ale alternativní dějiny, nýbrž propojuje místa do posloupností a ukazuje, že právě tak vznikají lidské osudy.

Vypravěč románu je obyčejný Francouz: Paul Blick vyrůstal jakoby ve stínu svého zemřelého bratra, po bouřlivácké éře 60. let se dobře oženil a usadil, začal pracovat jako novinář. Teď má na krku padesátku a jako kdekdo polyká prášky na uklidnění.

Knížka brutálních kreslených vtipů, které opravdu, ale opravdu nejsou vhodné pro děti a mládež. Hugleikur Dagsson je islandský karikaturista, spisovatel a komik, který se narodil v roce 1977 a od té doby dýchá vzduch a dělá vtipy.

Poetický příběh o malém štěněti, které se ocitne zcela samo, bez matky i jejího pána, v tichu zimního lesa kdesi v severním Švédsku. Zprvu zcela bezbranné mládě nezemře během prvních dnů hlady jen díky náhodě.

Udalosti v Tóruho živote naberú rýchly spád. Mei Kasaharová mu napíše list z neznámeho miesta, v ktorom ho dôrazne upozorňuje na článok v istom bulvárnom denníku, kde sa píše o tajomnom majiteľovi domu na opustenej parcele poznačenej ľudským nešťastím.

Knihu Fulghumových úvah a vyprávění stačila krátce před svou smrtí sestavit autorova dvorní redaktorka Eva Slámová. Zadání pro výbor z autorových krátkých textů znělo takto: má to být knížka speciálně pro českého čtenáře a jeho českou mentalitu (v této podobě v angličtině nevyjde). Hned první text tedy pojednává o tom, jak slavný spisovatel čůrá komusi na plot.

V hrůzné realitě terezínské pevnosti žily a vyrůstaly děti – ve stínu smrti, k níž často zbýval jen krátce vyměřený čas. Ale děti, i ty dospívající, obývají svůj vlastní svět, kam jenom obtížně a mnohdy málo srozumitelně proniká skutečnost dospělých a jehož běh se vymyká nesmlouvavým zákonům fyzikálního času.

Hlavním hrdinou je Ernest Mayday, britský autor dvou bestselerů žijící v Hollywoodu, který má všechno - kromě nápadu, jak napsat další knihu. A tak když náhodou natrefí na inzerát a odpoví neznámé Joanně, cítí, že se mu nabízí řešení, jak vybřednout z tvůrčí krize.

Výber z humoristických poviedok Michaila Zoščenka dokazuje, akým bol mimoriadnym majstrom pera. Nezaprie, že jeho predchodcami boli Gogoľ a Čechov.

Román Adriana je pozoruhodný již svou formální stránkou. Titulní hrdinka je od počátku přítomna jen nepřímo – v posmrtnýchvzpomínkách a samotný vypravěč, mladý spisovatel Teodor, ji nikdy nespařil, takže Adrianin příběh je převypravován hned ve zdvojené perspektivě: poprvé Adrianou mladé společnici Juře, Teodorově sestřenici, podruhé vlastnímu vypravěči, který Juřin skaz (dojem překotnosti mluvy, iluze