Jak by se odvíjel život Milana Kundery, kdyby se nestal spisovatelem? Jak vypadal mistrův návrat do rodného Brna pro ztracenou novelu?

Mikušova sbírka krátkých próz je souborem, který neslibuje potěchu jen příznivcům skutečných chameleonů, ale i zadostičinění odpůrcům chameleonů příslovečných. V textech, které s mystifikační hravostí překračují obvyklou podobu povídkového vyprávění, najdeme mimo jiné záznam wrestlingového zápasu, kroniku fiktivní obce, přepis nonkonformního rozhlasového vysílání, dojde samozřejmě i na titulní výstavu

Šest krátkých povídek zakotvených v běžných tématech. Tedy zdánlivě běžných… Věnují se mj. lásce, touze či ztrátě, ovšem tyto stránky lidského života pojímají nejednoznačnou formou alegorické a ambivalentní prózy.

Výbor z povídek, básní a torz básnických próz Filipa Topola, z nichž většina nebyla publikována, přibližuje jeho svět (přátelství, démon alkohol, město Praha, touha, láska…) s mimořádnou naléhavostí a syrovostí. Bláhové psaní uzavírá dvousvazkovou edici Archiv Filipa Topola.

Na počátku svých pamětí Ladislav Fuks říká: „Nejúplněji jsem obsažen jen a jen ve svých knihách. Bude-li je někdo číst za sto let, nebude ho zajímat, jaký jsem byl já.

Pokračování úspěšné trilogie Po práci legraci, která formou zábavného lexikonu mapovala anekdoty, hádanky, průpovídky, písňové parodie, přezdívky politiků a další posměšky z časů socialismu. V novém pokračování zůstala forma stejná, jen tentokrát se tvůrci zaměřili na lidový humor z období „budování kapitalismu“, tedy od sametové revoluce po současnost.

Nová sbírka Jiřího Brůny o dětství a dospívání na pražské Bořislavce a ve slovenském Medzevu.

Drama o konci rodinného štěstí, které se zdálo nedotknutelné. Zklamaná žena, psychopat a jejich malá dcera — tři vypravěči, tři různé pohledy na „obyčejné“ domácí násilí.

Nejsem a nikdy nebudu Tom Cruise... Já jsem Mára, Docent ze sportovního baru, jednooký král mezi slepými, hvězda v kruhu ztracených, říká jedna z postav této knížky.

Sborník esejů, anket, básní, obrazů a experimentací členů současné Skupiny českých a slovenských surrealistů a jejich spolupracovníků (J. Švankmajer, M. Stejskal, F. Dryje, K. Piňosová, J. Janda, J. Gabriel a 15 dalších autorů).

V celkem devíti povídkách, rozdělených, jak vyplývá i z názvu knihy, na 6 povídek humorného žánru a 3 povídky žánru k zamyšlení, autor v široké variaci témat zachytává jak některé humorné i méně humorné siituace ze své praxe psychiatra, tak i vlastní prožitky ze svého osobního života a v jedné z povídek se zamýšlí nad překrucováním historických skutečností, které nás obklopují. Povídky dle svého obsahu

Ponořme se do školního prostředí tak, jak ho kdysi viděly školou povinné holky. Příběhy jsou z doby, kdy se stát, vněmž žijeme, jmenoval Československo.

Mladý muž s vysloveně ženskou povahou, křehký, stydlivý, cudný, zcela nezkušený, navíc velmi přísně vychovaný dvojicí bigotních sektářů, narazí na podnikovém večírku na ženu v takzvaných nejlepších letech, hrající v dámské kapele, s více než pestrou minulostí, ztepilou, silnou, všestranně dominantní, která se nápadně podobá svému nástroji – helikonu, o němž slovník naučný praví, že je to basová forma

Ve svých textech postupně mapuje své rodové kořeny, ohledává a komponuje zasuté střípky s utkvělými detaily o příbuzných, jejich povahových rysech a vzorech chování. Vzpomínky, jež se vážou k průběhu běžného rodinného života, práce i volného času, zpřítomňují hluboce zažitou blízkost a důvěru.

Vychází jako VII. svazek Spisů L. K. a obsahuje třináct dramatických textů z let 1967-1989.

Románové vzpomínky na dětství let padesátých.

Kniha Fízl je něco mezi esejem, historiografickou prací a beletrií, přechází volně z jednoho žánru do druhého a zároveň je i překračuje. Práce sice vychází z materiálů, které produkovala komunistická tajná policie, nepracuje s nimi ale způsobem, jaký používá historiografie – není svázána nějakou metodologií, ale jsou v ní i postupy běžné v literatuře: hříčky, aluze, metafory, hyperboly, gradace, pointy…,

Píseň o Abendlandu v próze. Uhrančivý text, chvála civilizace Západu a jejího vrcholu, křesťanského středověku.

Druhý svazek kritické edice Komenského korespondence zahrnuje relativně krátké období od začátku roku 1639 do poloviny roku 1641, tedy do jeho odjezdu do Londýna (září 1641). Komenský v této době korespondenčně komunikoval mj. se svými přáteli S. Hartlibem a J. Hübnerem (Londýn), s významným slezským básníkem M. Opitzem (Gdańsk), s francouzským filozofem a matematikem M. Mersennem (Paříž), důležitá

Grafiky Jiřího Slívy jsou mírně choulostivé, aktuální i trochu nevděčné k historii, ale zaručeně vtipné. Výběr z jeho tvorby zahrnuje knížečka pod hrdým názvem České chlouba.