Nová sbírka mladého autora rozrušuje stereotypy současné poezie. Už název sbírky zachycuje protiklad. Pokud hrdinství nazveme „obvyklým“, zařazujeme ho do času, zbavujeme jej kouzla, navíc z něj děláme něco rutinního. Ale neměli bychom být „hrdiny“ zcela samozřejmě? Je to jen jiné vyjádření protikladu romantiky a realismu. Humorný tón žene jeho hru (situace a příběhy) kupředu, ale co se lehce říká,

Napsáno dechem je historicky prvý almanach Liter Art. Zameriava sa výhradne na erotickú poéziu, ktorá je podaná predovšetkým vo svojich jemnejších obrazoch. Len v nemnoho prípadoch kniha obsahuje básne odvážnejšie. Neprekračujú však určitú hranicu, autori v takom prípade volia humorne ladenú formu. Kniha zahrnuje diela celkom 18 súčasných slovenských i českých autorov. Niektoré stránky sú obohatené

Kniha Sto básní představuje zlatou éru japonské poezie, jak ji v době Heian pěstovala aristokracie u císařského dvora v Kjótu. Jejím jádrem je kompletní překlad sbírky Sto básní od sta básníků (Hjakunin iššu), kterou z tisíců veršů zařazených do tzv. Císařských antologií vybral a uspořádal slavný básník a literární teoretik Fudžiwara no Teika kolem r. 1236. Tato dodnes nejznámější sbírka klasické poezie

Expresionistická poezie Geo Mileva je bytostná snaha o probuzení čehosi přirozeného a dávno zapomenutého. Soustředí se na erotickou divokost, archetypální primitivnost, přírodní živelnost a vášnivou instinktivnost, v níž se odráží autorův spor s představami o cudnosti, střízlivosti a racionalitě. Vytváří se tak svět, ve kterém nic není v klidu, nic není stálé, nic není definitivní. Poezii je třeba

Nejznámější sbírka Lawrence Ferlinghettiho (1919–2021), poprvé vyšla v r. 1958. „... Vzpomínky z dětství přetavené v události životní důležitosti.

Tichožitia sú piatou autorkinou zbierkou. Odhaľuje v nej najintímnejšie polohy človekovej zaujatosti tým druhým (tou druhou) až po prahový bod zraniteľnosti – vzájomnej, ale aj vlastnej.

Kniha se zabývá auditivními formami básnické tvorby, a to především ve vztahu k experimentální poezii šedesátých let minulého století. Důležitou roli tehdy sehrálo nové médium: audiopásek.

Básně Vratislava Effenbergera na první pohled působí jako texty, ve kterých je s imaginací nakládáno jiným způsobem, než jak je to u surrealistického básníka obvyklé. Těžištěm jeho poetiky totiž není genitivní metafora, nýbrž básnický obraz, který se podobá tomu filmovému.

Poetickej výpovedi autorke Eve Siskovej sú blízke láska, rozčarovanie, osamenie, žiaľ a smrť blízkeho človeka. V jej už druhej básnickej zbierke Až za horizont nájdeme aj takéto verše: „Láska je súčet materských znamienok / z dažďov aj z našich úst.“ Poézia Evy Siskovej je priama a popritom autentická, nezaťažená zložitým výrazom.

Zdenka Mahajová (1956) sa predstavila čitateľskej verejnosti v roku 2009 svojou prvotinou, románom Zatmenie. Ďalšiu literárnu činnosť rozvíja smerom k poézii, čoho výsledkom je zbierka básní pod názvom Otázniky.

\"Ravenovská\" poema o souboji s démonem, od básníka z krajiny Poohří, kde démonům i vílám se daří. ...vylezl jsem už po několikáté na věž Katedrály sv.

Od druhej polovice 90-tych rokov 20. storočia autorova tvorba výrazne ovplyvnila podobu slovenskej poézie a určovala jej ďalšie smerovanie. Básnická kniha s eponymickým názvom Michal Habaj otvorila v roku 2012 nové tvorivé obdobie autora a znamenala obrat v spôsobe a charaktere jeho básnického vyjadrenia.

V knižke Verš na notovej osnove predkladá poetka Blanka Poliaková milovníkom poézie verše, ktoré vznikli z očarenia piesňami, poéziou a osobnosťou Leonarda Cohena, kanadského básnika, pesničkára a maliara. \"Mnohí si piesne Leonarda Cohena pohmkávajú.

Básnická kniha vyšla k nedožitým deväťdesiatinám Karola Kállaya. Je poctou Karolovi Kállayovi, ktorý nám utkvel v pamäti majstrovstvom, úžasnou pracovitosťou, profesionalitou, ale aj kamarátskou povahou a zvláštnou charizmou.

Básne, v ktorých je oveľa viac bielej ako čiernej. Písané vo chvíľach, keď „začínaš rozoznávať... presný počet stebiel trávy na horizonte“. S uchom priloženým „k vlastnému horiacemu srdcu“. Básnický debut autorky (1976), pre ktorú byť súčasná, znamená hlavne byť prítomná.

Ranná staroanglická náboženská báseň v preklade J. Čermáka, doplnená štúdiami o Kulte svätého kríža, o Staroanglickom verši a jeho stavbe, O pokore kráľov...

Uvítají ji hlavně ti čtenáři, kteří v románech a povídkách Věry Noskové s radostí nalézají odlesky někdejšího básnění.Témata mnohých textů naznačují, o čem bude jednou psát ve své trilogii. Na titulu je fotografie autorky z roku 1968, kdy toužila po tom být dobrou básnířkou.

Základním rysem Soukupových básní je formální jednoduchost, ale současně s ní také bohatá slovní zásoba, čistota a vybroušenost. Celkovému naladění sbírky se poněkud vymyká poslední oddíl nazvaný Berlín. Na rozdíl od oddílů předchozích, jejichž jádrem jsou výhradně lyrické verše, Berlín tvoří básně epické, z nichž každá je samostatným koncentrovaným mikropříběhem. Tak i v tomto oddílu, prosakuje na

Indiferentní krajina (1981) je významnou sbírkou z doby nejhlubší normalizace. Byla publikována jako prvotina tehdy zhruba třicetiletého autora a okamžitě zaujala svým nekompromisním odmítnutím konformismu a životní přikrčenosti. Velmi pochvalně jí aplaudovali Jan Zábrana a Sergej Machonin, ale i dnes, po dvaceti letech od jejího vzniku, se ukazuje, že její poselství, stejně tak jako její poetika nezůstaly

Zbierka básní.