Publikácia prostredníctvom úradných záznamov, hlásení bezpečnostných orgánov, zápisníc z výsluchov, výpovedí pred súdom a ďalších dobových dokumentov približuje jeden z najväčších vykonštruovaných politických procesov na Slovensku i v celej ČSR, ktorý sa konal v dňoch 18. – 21. októbra 1950 v Bratislave. Viliam Žingor, popredný partizánsky veliteľ z obdobia druhej svetovej vojny, bol na základe falošného

Císařská korunovace Karla IV. v Římě patří k událostem, které výrazně ovlivnily dějiny českých zemí, i když to na první pohled není zcela patrné. Sám korunovační akt byl závěrem téměř devítiletého úsilí, zakončeného dramatickou \"římskou jízdou\", smysl korunovace a její význam je však v povědomí naší veřejnosti velmi mlhavý. Autor proto líčí také vznik a vývoj středověkého impéria, vysvětluje pojem

Totalitní režimy generují lidské krysy, ale pomáhají také vyrůst hrdinům! Společnost Post Bellum ve sbírce Paměť národa dokumentuje osudy, na které se zapomnělo či zapomenout mělo. Kniha vycházející z této unikátní sbírky nabízí do dobového kontextu zasazené životní příběhy – tentokrát žen – známých i méně známých, narozených napříč všemi dekádami 20. století. Vždyť už kazatel a disident Sváťa Karásek

Publikácia sa venuje jednej z najdiskutovanejších tém medzivojnového obdobia – štátoprávnemu a verejnosprávnemu postaveniu Slovenska v 1. Československej republike, a to očami právnika a politika Emila Stodolu (1862 – 1945). Aj keď v historiografii nejde o neznámu tému, predsa len doposiaľ chýbal obsiahlejší rozbor jeho modelov, na tvorbu ktorých malo vplyv rodinné, náboženské, vzdelávacie, pracovné

Publikace zachycuje působení českého protinacistického odboje v letech 1939–1945 v regionu střední Moravy, a to nejen v kontextu odbojového hnutí v protektorátu Čechy a Morava, ale i v rámci celkového vývoje protinacistické rezistence v dalších evropských zemích. Cílem je přitom nejen popis vzniku a aktivit jednotlivých odbojových struktur a objektivní zhodnocení jejich významu, ale také analýza jednotlivých

V rozlehlé síti ulic historické Olomouce lze dodnes spatřit řadu zachovaných domovních znamení, obrazů a plastik. Dnes jsou již pouze ozdobou a památkou, ale v minulosti, před zavedením popisných čísel, měly kromě estetické funkce především význam orientační. Vladimír Gračka se touto tematikou zabýval již ve své první knize, vydané v roce 1986. Do nové knihy zahrnul jak nové poznatky z literatury,

Ústavní listina z 29. února 1920 je základním ústavním dokumentem samostatného československého státu. Jan Kuklík sleduje příběh jejího vzniku i její osudy až do roku 1948, kdy byla nahrazena tzv. ústavou 9. května.

Nejkrutější věznice ve stalinském Československu byla v Leopoldově. Dne 2. ledna 1952 se tam odehrál legendární útěk.

Další ze svazků edice Zmizelé Čechy poodhaluje kouzlo oblíbeného regionu Posázaví. „Dnes již tento nádherný kraj není takový, jaký býval, a přece znovu a znovu každého, i toho největšího samotáře, Zlatá řeka zláká a uchvátí.“ Přestože tuto větu napsal písničkář Bob Hurikán v roce 1940, neztrácí nic ze své aktuálnosti.

Když se Alfons Mucha procházel v Paříži po bulváru St. Michel, zastavovala se auta a lidé mu tleskali. Jeho ateliér byl na přelomu 19. a 20. století centrem společenského života.

Problematika stížností a dopisů občanů politickým a správním orgánům a jejich představitelům v komunistických zemích se v posledních letech dostává do centra pozornosti historiček a historiků. Vedoucím mocenským orgánům zde při neexistenci názorové plurality a nezávislých médií sloužily jako jeden z mála relevantnějších zdrojů informací o náladách mezi obyvatelstvem.

Slavín jako fenomén, jako krystalizační bod dobového národního diskursu, v němž se přítomnost obrací k minulosti a v němž se na symbolické rovině v dlouhém 19. století konstruuje, vyjednává, formuje a legitimizuje národ a s ním spjatá podoba sociální reality – Slavín na Vyšehradě přitom zdaleka není první a jedinou národní svatyní. České národní slavíny mají své evropské obdoby a vzory.

Kniha přináší nové, interdisciplinárně ukotvené, interpretace textů a předmětů hmotné kultury spjatých s generací dědiců Františka Antonína Šporka, v pozadí jejichž vzniku a oběhu často stály procesy kulturních přenosů a dárcovské vazby (jako patronace či směna). Monografie také vůbec poprvé edičně zpřístupňuje dlouholetou korespondenci Anny Kateřiny Swéerts-Špork s řeholnicemi kláštera v tyrolském

Delimitace a změna jurisdikčních vztahů jsou pro svou ojedinělost v právních dějinách české katolické církve mimořádně zajímavým tématem. Monografie Stanislava Přibyla podává fundovaný přehled právní situace litoměřické diecéze jednadvacet let po sametové revoluci.

Monografie, sepsaná k příležitosti 25. výročí sametové revoluce, sleduje fáze „komunistickéhoexperimentu“ na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v širším historickém kontextu. Na osudech generací studentů i pedagogů ukazuje turbulenci poměrů, v nichž se od roku 1948 střídala období závislosti na komunistické ideologii s obdobími, v nichž se mnozí dopracovali k sebereflexi a samostatnému

Noční kádrový dotazník a jiné boje je prvním pokusem o soustavnější představení „disidentských“ textů filozofa a politika Václava Bendy. Přináší jeho fejetony, články, úvahy, eseje, studie, polemiky, sdělení, otevřené dopisy a rozhovory z let 1977 až 1989, které byly v naprosté většině dosud publikovány pouze v samizdatových i exilových periodikách, sbornících a knihách, případně také, nebo i jen,

Kniha mladých historiků se zabývá problémem vztahu dvou význačných osobností čs. historie vobdobí zahraničního odboje za 2. světové války. Práce je založena především na původních archivních dokumentech z našich i zahraničních archivů.

Alexander Dubček patrí k tým osobnostiam moderných slovenských dejín, ku ktorým sa historici, a nie len oni,ale aj širšia verejnosť neustále vracajú. A to tak z hľadiska jeho zástoja v dramatickom období roku 1968, ako aj skutočnosti, že sa stal do značnej miery symbolom zápasu za demokratickú premenu spoločnosti, za občianskej práva a ľudskú dôstojnosť.

Další svazek řady českých rytířů.

Mezi toponymy, jmény objektů na zemském povrchu, které bývají kartograficky fixovány v mapách, tvoří specifickou kategorii ta, jež se vytvářela na základě osobních jmen. Předmětem výzkumu se z nich zpravidla stávala a stávají toponyma honorifikační, zvolená na oslavu významných osobností. Užívání a důvody k udělení se však v průběhu času měnily, stejně jako typy pojmenovávaných objektů; nicméně v každém