Kniha nabízí přehledný a čtivý vhled do současné debaty ve filozofii společenských věd a v kulturní antropologii. Hlavním hrdinou je pojem kultura: autor ho sleduje od jeho vzniku až po současné trendy užití v kognitivních vědách. Kniha se ovšem neomezuje na jeho intelektuální historii. Rovněž vysvětluje, proč je tento pojem a jeho obsah důležitý pro vědce, a to nejen sociální. Dále objasňuje, kdy

Skotské osvícenství představuje fascinující kapitolu evropských kulturních dějin. Svým vlivem se může měřit s obdobným hnutím ve Francii nebo Německu. Texty ve Skotsku působících intelektuálů, jako byli David Hume, Adam Smith, Thomas Reid, Francis Hutcheson nebo Alexander Gerard, se hned od okamžiku svého vydání četly a probíraly nejen ve zbytku Velké Británie, ale také ve Francii a Německu, a to s

Anarchokapitalismus patří mezi nejinspirativnější společenské filozofie moderní doby. Co je však jeho podstatou a jak by měl podle jeho zastánců fungovat?

Tom Holland ve své nejnovější knize kreslí na širokém plátně obraz křesťanství coby nejtrvalejšího a nejvlivnějšího odkazu antiky, na kterém je vystavěn celý západní svět. Ukazuje, že klíčové koncepty jako sekularismus, liberalismus, věda, rovnost lidí, lidská práva, a dokonce i ateismus mají hluboké kořeny v křesťanství - zvláštní víře v to, že jedna z mnoha obětí ukřižování, tedy trestu určeného

Osobnost a dílo Adolfa Portmanna (1897–1982) inspiruje již několik generací českých biologických myslitelů. Po módě genetického determinismu se v dnešní teoretické biologii opět obnovuje zájem o ohledávání filosofického základu, ze kterého čerpají vědy o živém.

Téma, ku ktorej sa Krishnamurti stále vracia, je sloboda človeka. Pod pojmom sloboda však nemá na mysli niečo, čo je možné si vydobyť alebo vlastniť, dokonca tvrdí, že slobodu nie je možné dosiahnuť ani vzburou, bojom alebo nejakým úsilím.

Militantný ateizmus je na vzostupe. V uplynulých rokoch autority ako Richard Dawkins, Sam Harris, Daniel Dennett a Christopher Hitchens vyprodukovali nepretržitý prúd knižných bestsellerov, znevažujúcich náboženskú vieru ako nebezpečné bláznovstvo.

Kolektivní monografie Duch novin a jeho svět volně navazuje na tituly Kapitoly z dějin českého myšlení o médiích 1918–1938 a Média v meziválečné publicistice a nabízí podrobnější pohled na nejvýraznější projev českého meziválečného myšlení o médiích – na časopis Duch novin. Kniha nabízí vedle původních statí věnujících se klíčovým tématům, jež Duch novin probíral, také výběr z významných statí, které

Kniha je paralelním vydáním německého originálu textu Martina Heideggera a českého překladu, který pořídil Jiří Němec. Překlad byl pro nynější třetí vydání důkladně redakčně prověřen a revidován.

Kniha je pokusem o netradiční pohled na lidské prožívání v perspektivě „první osoby“. Je navržena specifická metoda, zvaná „introspekce plus“, při níž nedochází k separaci mezi subjektem introspekce a výzkumníkem, jak je běžné v současné kognitivní vědě. Introspektor zkoumá své vlastní mžikové prožitky, jako například spontánní mikrosny či letmé pohledy.

Cílem předkládané publikace je objasnit koncepci lidského jednání u německého mylitele F. W. J. Schellinga (1775–1854), jak ji implikuje jeho volní koncepce absolutna vypracovávaná v letech 1809–1821. V tomto období se Schelling částečně odklání od původních racionalistických vzorů (Spinoza, Kant, Fichte) a přiklání se více k mysticko-filosofujícímu pojímání světa (Böhme aj.), aniž by však podstatně

„Přistupuji k dílu, jaké nikdy nemělo příkladu a vůbec nenajde napodobitele. Chci ukázat lidem mně podobným jednoho člověka v jeho pravé povaze; a tím člověkem budu já.

Práce je více filozofickou úvahou, avšak nepostrádající dějové události, jenž se odehrávají na pozadí rozhovoru skupiny lidí, kteří při svých denních starostech ztratili přehled o skutečném světě na jedné straně a starce, který naopak pozorně vnímá dění kolem sebe na straně druhé. Ve vypjaté atmosféře pak probíhá zamyšlení nad minulostí a postupné uvědomování si reálné přítomnosti.

Kniha Tropika diskursu Haydena Whitea, který je znám svým pojetím \'metahistorie\', jež klade důraz na narativní povahu historického diskursu, patří v humanitních vědách již ke klasickým dílům. Jde svým způsobem o autorovu originální \'rozpravu o metodě\', teorii toho, co by bylo možné nazvat tropologickým rozuměním.

Úvahy o podstate masových hnutí Amerického spisovateľa Erica Hoffera (1902- 1983) často nazývajú \'filozofom z prístavných dokov\'. Celý život pracoval ako robotník a vzdelával sa vo verejných knižniciach. Už jeho prvá kniha Pravoverný mu priniesla slávu a stala sa doslova súčasťou celosvetového filozofického kánonu.

Tato kniha je věnována jeho dvěma největším představitelům a jejich dílům a všímá si i jejich působení v celku čínské kultury. O obou myslitelích lze s historikem čínské filozofie Wing-tsit Čanem (Ch) říci, že čínská kultura by byla vypadala úplně jinak, kdyby jejich díla nebyla bývala napsána.

Autorovo klíčové filozofické a psychoanalytické dílo, v němž představuje svůj revoluční model člověka opřený především o novouteorii pudu smrti. Definuje základní pojmy (ego, psýcha, gender, schizofrenie, paranoia, autismus, deprese ad.), ale věnuje se též mystickým fantaziím či psychologii orgasmu.

V Jungově duchu vymezuje paradigma páté, paradigma přechodu, paradigma duchovně intuitivní. Psychospirituální krize, které v dnešní době v adolescentním věku bují jako houby po dešti, chápe jako zákonitý proces iniciace, jako přibližování se silovému poli virtuálního Já v nejstarším anejmocnějším paradigmatu.

Být či nebýt? Mám přivést na tento svět a do této nejasné doby své děti? Ti, kdo si pokládají tyto otázky a nechtějí jednat pouze tak, jak se od nich obecně očekává, bývají svým okolím často ostrakizováni. A přitom uvažujeme-li o těchto věcech čistě racionálně, zjistíme, jsme-li zodpovědní vůči svým potenciálním potomkům, že tato volba není vůbec jednoduchá. Jihoafrický filozof David Benatar ve své

Ve své dnes již klasické studii se francouzský filozof Michel de Certeau zabývá vztahem mezi dějinami a psaním. Upozorňuje, že již pojem historiografie, tedy česky dějepisectví, je vnitřně protikladný, protože spojuje skutečnost a její vylíčení. Západní historiografie se již více než čtyři sta let vyznačuje ostrým předělem mezi minulostí a současností. Minulost se stala tématem, které se vymezí, uspořádá